Léto je obdobím, kdy feťáci rozřezávají makovice pro surové opium, drogy se šíří ruku v ruce s festivalovou zábavou i (díky teplému počasí) intenzivnějším nočním životem a omladina má spoustu prostoru pro nebezpečné experimentování. Více už v rozhovoru ředitel Renarkonu.

Skutečně se dá u drog hovořit o vlivu ročního období?

Vcelku logicky je to tak i nastavené od přírody. V říjnu a listopadu, kdy se zkracují dny, je deštivo, chladněji, přicházejí deprese… a s nimi do našich zařízení i uživatelé návykových látek vyhledávající pomoc. Zájem o léčbu je v podzimních a zimních měsících vyšší, zatímco s jarem, teplem, sluníčkem a pozitivní energie nastupuje ten happy pocit, že všechno zvládnou sami a naše služby naopak častěji opouštějí. V létě s nočním životem a festivaly nastává další problém s větší poptávkou – a tím pádem také nabídkou – extáze, chemických a syntetických drog. Typickým sezonním jevem je v létě aplikace surového opia z makovic lidmi, kteří potřebují změnit svůj stav a berou, co je po ruce.

Domníváte se, že jsou teď více ohroženy i děti a mládež?

Může tomu tak být! O prázdninách chybí výchovné prostředí školy a získávají tak vetší volnost k využití volného času. Od pracujících rodičů se jim dostává méně pozornosti. Jsou tak více ohroženi. U experimentátorů je navíc těžko stanovitelná hranice, kolik snesou. A třeba právě takzvaná lehká droga mariuhana je v tomto případě těžce nebezpečná, nezkušený experimentátor si může dát jedinou dávku obsahující větší množství THC, která mu způsobí psychické onemocnění! Od schizofrenie, přes epilepsii po maniodepresivní poruchy.

Věnujete se všem závislostem, tedy i těm elektronickým?

Ano, klientů závislých na sociálních sítích, on-line gamblingu či nakupování jsou desítky. A stále jich přibývá. Když má kolegyně pozorovala v nákupním centru zevlující mládež s mobily v rukou, hned ji napadlo: To jsou naši budoucí klienti! Nuda, nulová náplň trávení volného času a neomezený přístup k internetu, kde se dá domluvit cokoliv, to nedopadne dobře. S tím je provázaná rovněž kyberšikana či další rizika. U dospělých máme z terapeutického centra informace o mužích neodolávajících ani v práci sázení na sportovní zápasy i ženách, které musí nakupovat po internetu, odkud na ně neustále vyskakují nové a nové reklamy.

Renarkon už podle zákona musí pracovat i s alkoholiky…

A bývá s nimi mnohdy složitější práce, než s narkomany. Tyto cílové skupiny se liší. Uživatel drog je schopen chodit jistou dobu i do práce, alkoholik prostě nevstane. Narkoman na pervitinu může být svým způsobem strašně pracovitý, byť samozřejmě za hranou zákona. Běhá a obstarává si prostředky na drogu a poté i tu dávku samotnou, vyvíjí úsilí. Závislý na alkoholu bývá ve větším úpadku, válí se ve špinavém a znečištěném oděvu a na to víno si vyžebrá. I s těmito lidmi – kteří jsou díky dostupnosti alkoholu více ohroženi – naši terénní pracovníci a kontaktní centra denně pracují. A v létě je ostatně spousta závislých na alkoholu veřejnosti více na očích, u obchodů, v parcích, na zastávkách a v dopravních prostředcích.

Zpět k té drogové scéně, jaká je momentálně ta v Ostravě?

Zasahuje sociálně vyloučené lokality, o čemž se obecně ví. Ať je to Muglinov, Hrušov, Liščina na Slezské, Přednádraží či okolí Jílové a Cihelní ulice v Přívozu, Zengrovy ulice ve Vítkovicích… Díky velké anonymitě jsou drogy na sídlištích: Dubina, Hrabůvka, v lokalitách Dělnické ulice i Duhy v Porubě. Dále u míst, kde se kumulují jejich uživatelé a vůbec problémoví lidé, jakými jsou oba supermarkety Albert v Nádražní ulici. A ovšemže nejen tam.

Drogou číslo jedna je pořád tuzemská specialita, pervitin?

Patří k nejzneužívanějším nelegálním návykovým látkám. Byť je v současnosti hůře dostupná kvůli omezenému množství surovin. Poláci zavedli také regulaci určitých prekurzorů pro její výrobu. A vzhledem k tomu, že gram pervitinu může stát až dva tisíce korun, přiblížil se k cenové hladině kokainu – původně droze bohémů a umělců. Ta se stává tím pádem stále oblíbenější a naši klienti přiznávají, že raději vezmou kokain, jenž nemá nepříjemné stavy zvané dojezdy. Co se heroinu týče, je to specifikum hlavně romské komunity. Marihuana je v našem městě pochopitelně taky, a pořád platí, že může být startovací drogou k těm tvrdším.

Jaký zvuk má název Renarkon v narkomanské komunitě?

Po dvaadvaceti letech naše cílové skupiny dobře ví, kde sídlíme a co nabízíme, a kdy a kde se vyskytují naši terénní pracovníci. Jen vloni jsme v Ostravě vyměnili měsíčně dvacet tisíc sad pro injekční aplikaci drog. Kontaktní centra navštěvuje průměrně denně pětatřicet až čtyřicet klientů. V terapeutické komunitě se vloni léčilo čtyřicet lidí, dalších padesát docházelo do doléčovacího centra. Působíme na Ostravsku, celém Frýdecko-Místecku a Novojičínsku, v Bohumíně i Hlučíně. Náš tým má i s uklízečkou pětačtyřicet lidí. Což je málo, jen v Ostravě bychom uplatnili tři čtyři terénní pracovníky navíc.

Nastínil jste služby a střediska, jaké všechny provozujete?

V rámci terénních programů docházejí streetworkeři za uživateli návykových látek přímo do jejich prostředí, mění jim injekce, dávají zdravotnický materiál, poskytují sociální poradenství. Tytéž služby nabízí kontaktní centra, odkud mohou klienti – pokud sami chtějí – získat doporučení k léčbě. Centrum primární prevence se věnuje osvětové činnosti, vloni provedlo na školách v kraji až sto besed měsíčně. Terapeutické centrum pomáhá těm, co se chtějí léčit, nebo jsou po léčbě a potřebují podporu, pracuje i s rodinami dětí ohrožených závislostmi. Terapeutická komunita na Čeladné v horách na samotě je místo, kde se vloni čtyřicet klientů zbavovalo svých problémů právě formou léčby, povinnosti pracovat a vytvářet nové, nezávadové vztahy. Doléčovací centrum pak nabízí program resocializace pro abstinující klienty s absolvovanou léčbou, které postupně začleňuje do normálního života.