Na necelé dva kilometry dlouhé porubské Hlavní třídě jsou ve stejný čas vidět šmigrustníci pouze tři.
Převažují pejskaři, nemluvě o běžcích a především cyklistech. Náměstí? Sv. Čecha v Přívoze, Masarykovo v Moravské Ostravě i Jih v Hrabůvce jako po vymření.
Přívozská máma se čtyřmi dětmi vyráží za (bezesporu početným) příbuzenstvem vybavená dřevěnou kuchyňskou obracečkou. Má ji nejmladší klučina, zatímco pytlík s výslužkou nedává z ruky sestra. Další dva bráškové zamračeně koukají zpod roušek.
Bavit se moc nechtějí.
„Hody, hody, doprovody…“ vyzpěvují Odra a Filip v Michálkovicích s vařečkami a rozprašovači – pánské – toaletní vody.
Úřadují kvůli omezení pohybu obyvatel pouze ve dvou sousedních domech, ale i tak je koho vyplácet. „Maminky, babičky, partnerky, žije nás tu pět rodin,“ líčí.
Na okraji Rychvaldu připomíná Velikonoce snad jen karabáč, jenž nechávají rybáři při ruce zdejšímu dřevěnému vodníkovi.
Rušno je sice v centru v Komenského sadech, ale místo koledování se tady venčí psi, hrají si děti, sportuje se. Strážníci ošklivě hledí na běžce bez roušky.
A snad největší koncentrace šmigrustníků je v městské hromadné dopravě. „Jeli se mnou prakticky samí chlapi, asi dvacet,“ popisuje Jirka z Poruby vysedající z tramvaje v Hrabůvce.
I on s karabáčem a sáčkem s velikonočními motivy. Další koledníci postupně míří až na Dubinu.
Na předměstích Stará i Nová Bělá a Polanka buď mají dopoledne už „odšmigrustováno“ nebo plní nařízení české vlády a jsou doma (okolo domů či na zahrádkách je práce dosti i o svátcích a v čase pandemie).
Přibližně hodinu před polednem poté z ulic zahání lidi aprílový déšť.
K TÉMATU
ŠMIGRUST JEN SYMBOLICKY
RODINNÉ nedělní spojení přes sociální sítě a pondělní symbolický šmigrust jalovcovou větévkou. Takové svátky mají za sebou Petr a Martinou a dvacetiměsíčním synem Rubenem Rodina z Orlové se totiž snaží co nejvíce držet protinákazových opatření. „Pochopily to i babičky,“ říkají dospělí. Ti samozřejmě ruší i jindy běžné návštěvy rodiny a známých na Karvinsku a Ostravsku.