Kdepak kůrovec. Největší kalamitou pro české lesy je přemnožená spárkatá zvěř. Tedy jelen, muflon či divoká prasata. „Ničí nové stromky, a brání tak obnově lesů,“ říká mluvčí Lesů České republiky Eva Jouklová. Škody podle ní šplhají do milionů.

Řešení by přitom mohlo být jednoduché: stačilo by dát znovu prostor původním velkým šelmám. Především vlkům. „Ti by mohli stavy zvěře snížit. U divočáků je to prakticky jediný predátor, který zvládne toto zvíře ulovit,“ tvrdí František Pelc, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Vlk by podle něj dokonale pročistil také populaci přemnožených bobrů.

Divočák jako vlčí pochoutka

Přesto se lidé návratu šelem brání. „Věří zřejmě stále báchorkám, které vlky vykreslují jako krvelačné bestie, schopné napadnout i člověka. To je přitom naprostý nesmysl. Od roku 1974 není v Evropě prokázaný jediný případ, kdy by zdravý a volně žijící vlk zabil člověka,“ připomíná Pelc. Vlci jsou sice podle něj zvídaví, lidem se ale raději obloukem vyhnou.

Přehnané jsou podle zoologů také obavy z útoků na hospodářská zvířata. Když totiž zkoumali trus evropských vlků, zjistili následující: strava šelem je z 52,7 procenta tvořena srnci a z pětiny divočáky. K další kořisti, na které si vlci rádi pochutnají, patří jeleni, daňci, zajíci a mufloni. „Hospodářská zvířata tvoří jen asi procento jejich potravy,“ uvádí Pelc. Průzkum trusu přitom trval patnáct let a zahrnoval vzorky od více než 6,5 tisíce predátorů.

Pokud by měl přesto farmář o své stádo ovcí strach, případně jakoukoliv špatnou zkušenost, může požádat o dotaci. „Stát nabízí dokonce stoprocentní pokrytí nákladů na zabezpečení stáda,“ dodává jeho kolega z agentury Václav Hlaváč.

Vlčí a rysí hlídky

Některé organizace už se proto o návrat šelem do české přírody pokoušejí. Třeba Hnutí Duha před lety založilo takzvané vlčí a rysí hlídky. Dobrovolníci chodí pravidelně po lesích a snaží se populace šelem na našem území chránit.

„Třeba podle posledního mapování jsme prokázali celkem šestnáct vlčích teritorií, která alespoň částečně zasahují na české území,“ řekl Miroslav Kutal z Hnutí Duha. Rysů je podle něj v českých lesích asi devadesát, medvědů jen pár. Vlci přicházejí hlavně z Německa a Polska. Ti, co se potulují po moravských hvozdech, prý připutovali z Karpat. Naposledy pronikla jedna smečka na Vysočinu.

Podobný původ mají i zmiňovaní rysi. „Těm se ovšem v Česku příliš nedaří. Kvůli pytlákům a četným srážkám s auty se tu vyskytují prakticky jen dvě stabilní rysí populace: jedna v Beskydech a Javorníkách, druhá v jihozápadních Čechách,“ říká Kutal. Velmi vzácně se prý mihnou také v Krkonoších, Jizerských horách nebo na Broumovsku. „Výskyt tohoto zvířete byl ale prokázán jen na 10,8 procenta našeho území,“ doplňuje Kutal.

Vlci - Infografika

Rysi a medvědi - Infografika

Medvěd neloví

Vůbec nejtěžší to ale v Česku mají medvědi. Zatímco v Tatrách se potuluje na sedm stovek těchto zvířat, do Česka občas zavítá jen několik málo jedinců. A pokaždé vyvolají paniku a rozruch.

Opět přitom zbytečně, tvrdí biolog a ředitel táborské zoo Evžen Korec. Medvědi totiž podle něj o společnost člověka nestojí. Raději se mu vyhnou. „Lichá je také představa, že by lovili. Jejich potrava je až z devadesáti procent složená z rostlin,“ doplňuje Korec.

Pokud už si chce medvěd pochutnat na mase, najde si podle něj zpravidla nějakou mršinu. „Pokud vím, tak na Slovensku není ani přes početnou populaci těchto zvířat známý jediný případ úmrtí člověka po napadení medvědem,“ doplňuje biolog.

Pomohou vojenské újezdy?

Pokojné soužití člověka s šelmami lze prý ale vysledovat i jinde. Třeba v parku Bavorský les na německé straně Šumavy. „Nejde sice o stoprocentní návrat šelem do volné přírody, ale na ploše velké několik desítek hektarů jsou tam obrovské výběhy, které zvířatům poskytují prostředí divoké přírodě velmi blízké,“ popisuje Korec.

Vhodné podmínky tam prý našli medvědi, vlci i rysi. „A to aniž by někoho ohrožovali,“ tvrdí Korec. U nás by se podle něj mohl podobný výběh zřídit v některém z bývalých vojenských újezdů.