Na asi šestisetkilogramovém bronzovém monumentu s kónickou dírou uprostřed představující „vyhaslé slunce“ od umělce Lukáše Dvorského dělali stavaři od závěru listopadu. V posledních dnech je doplňovala civilně vyhlížející, ale monitorovací technikou vybavená, dodávka městské policie zaparkovaná před poliklinikou Fakultní nemocnice Ostrava (FNO).

Na výročí masakru, jenž skončil sedmi mrtvými, dvěma zraněnými a nespočtem otřesených či zhnusených, se před polikliniku vrátili i (pro jistotu?) policisté se samopaly H&K MP5, přenosový vůz ČT, kamery a fotoaparáty, svíčky, květiny… Atmosféra však nebyla na rozdíl od úterka 10. prosince 2019 dramatická, ale spíše smutná. A do toho padal první letošní sníh.

„Nebudem odpovedať,“ odtušila slovenská zdravotnice odkočivší z práce s kytkou na uctění obětí. Podělit se o své vzpomínky neměli příliš zájem ani jiní lidé z FNO. Tedy pomineme-li její vedení, které se zástupci města, kraje, městské i státní policie, vězeňské služby a katolické církve pořádalo pietní akt s představením památníku. I s minutou ticha trval dvacet minut.

„Noční můry mám dodnes!“ nechala se slyšet čerstvě osmnáctiletá Katka, která ve čtvrtek 10. prosince 2020 vlastně svým způsobem i slavila druhé narozeniny. Nacházela se totiž v čase střelby přímo v čekárně, a než přes ni máma přehodila bundu a zakryla ji vlastním tělem, řádění Vitáska viděla. Dlouho pak nechtěla ani chodit ven a musela se přemáhat vyrazit na pietu.

„Lidské životy se v několika málo okamžicích změnily,“ řekl biskup Martin David a připomněl starozákonního biblického Joba (kterého Bůh zkoušel tak, že ho připravil o děti, zdraví i bohatství). Pak také požehnal pomník odhalený ředitelem nemocnice Jiřím Havrlantem, krajským hejtmanem Ivo Vondrákem, primátorem města Tomášem Macurou a autorem Lukášem Dvorským.

Dorazili i někteří pozůstalí, stále v slzách. Objímající se seniorka a mladší paní s pánem byli titíž, kteří se po masakru modlili na mši v nemocniční kapli. Účastníci výroční ceremonie se rozešli, sotva se černý pomník začal bělat čerstvým sněhem. Celý den se u něj ale zastavovali zdravotníci, pacienti či lidé ze sousedství a stejně jako vloni se uklonili, případně zapálili svíčky.