Kovář Jan Keltička z Polské Ostravy (dnes Slezské) je historicky doloženou postavou. Nicméně tvrzení, že byl první osobou, která začala na Ostravsku kutat uhlí, už s takovou jistotou prokázat nelze. Původní pověst vypráví, že nalezl uhlí na poli v oblasti zvané Burňa, v tehdejší Polské Ostravě. Keltička pak používal uhlí ve své kovárně, kterou měl nedaleko dnešní slezskoostravské radnice.

ČESKÝ KOVÁŘ

Jan Keltička se narodil v první třetině 18. století a stejně jako jeho otec se stal kovářem. V roce 1750 se spolu se svým otcem zúčastnil zmíněného nálezu uhlí. Tato fakta sesbíral včetně údajů z matrik majitel Muzea Keltičkova kovárna Svatopluk Chodura. Ale kdo byl ve skutečnosti první při nálezu uhlí, už není tak jasné. Je pravda, že v první polovině 19. století hrála při určování prvenství významnou roli otázka nacionální. Čeští národní buditelé z regionu přisuzovali veškeré zásluhy právě kováři Keltičkovi, Němci zase prosazovali své favority, například hornmistra z Kutné Hory Antona Alise či šichtmistra Jana Lutze.

Všechno však má své ale: výchozy uhelných slojí se nalézaly na několika místech Slezské Ostravy i Petřkovic. Uhlí se tedy dostávalo až na povrch. A právě v dnešním takzvaném trojickém údolí byly tyto výchozy výrazné. Neměli bychom proto pochybovat, že lidé, kteří na území tehdejší Polské Ostravy žili v osmnáctém století a „černé kameny“ nacházeli na polích a jinde, si jich prostě nevšimli. Není sporu o obecném povědomí, že ty černé kameny hoří a vydávají mnohem vyšší teplotu než dřevo.

MOŽNOSTÍ JE VÍC

Už v polovině 17. století byl proveden rozsáhlý geologický průzkum Těšínska a Frýdecka. Hledaly se rudy a sůl. Ostatně, již v roce 1753 žádal hrabě Václav Kořenský, přerovský hejtman, udělení dvacetiletého privilegia na kutání uhlí na Ostravsku. Nedostal ho, i když odvezl uhlí z Ostravy ke kovářským zkouškám do Brna, a ty dopadly nad očekávání dobře. Uhlí se nalezlo v údolí Burňa, o pár set metrů výše nad bývalou koksovnou Trojice. Tedy v místě, kde uhlí údajně našel Keltička. Pravda je, že část zmíněného pozemku byla v jeho držení. V roce 1768 píše Jan Jakub Lutz, že poslal nalezené uhlí ke zhodnocení kovářům z okolí Moravské Ostravy, zkoušku na výhřevnost provedl v zámostské dvorní kovárně také Jan Keltička.

UHLÍ V BURNI

Jan Keltička se učil kovářem u svého otce a u mistrů v okolí Polské Ostravy, později šel „na zkušenou do světa“, byl v Německu a Belgii, kde byla těžba kamenného uhlí a jeho využívání rozšířenější než u nás. Majitel Keltičkova muzea Svatopluk Chodura ve své knize uvádí, že se Jan Keltička podílel po svém návratu na nálezu kamenného uhlí v Adamkově strži v údolí zvaném Burňa, a to společně se svým otcem. Jedno je jisté, že Keltička, třebaže o tom neexistují žádné zápisy, používal uhlí ve své kovářské dílně. V roce 1786 koupil od Jana Hurného ze Slezské Ostravy domkářskou usedlost a kovárnu. Byl osvobozen od robot za roční reluici devět zlatých a třicet šest krejcarů. Keltička získal úřední povolení ke štolovému dobývání uhlí 28. října 1776. Toto datum je důležité, protože až do roku 1838 bylo „drženo jako hlavní čas havířské slavnosti“, přičemž tohoto dne dostával každý havíř dolů v majetku hraběte Wilczka stříbrný dvacetník. Pak se ovšem slavilo na den svaté Barbory, později svatého Prokopa a Keltička byl vynechán. Není pochyb o tom, že zejména kováři v regionu znali vyšší výhřevnost „černých kamenů“ a není důvod pochybovat, že toho nevužívali. Kdybychom měli být důslední, s největší pravděpodobnostíí ani legendární Keltička nebyl první, kdo uhlí našel a využíval. Jenže nesnáz je v tom, že se nezachoval žádný písemný důkaz.