Válečné a živelné pohromy znamenaly pro město útlum jeho hospodářského i společenského života. Kritickou situaci mohla vyřešit výroba, která by ji snížila. Vysoká nezaměstnanost přiměla představitele města k rozhodnutí požádat o pomoc vládu ve Vídni.

Uspěli a ve dvou domech na náměstí byla zahájena výroba doutníků. Opatření však zdaleka nestačilo, a proto byla zahájena stavba státní tabákové továrny, která měla za úkol pomoci městu zastavit jeho hospodářský úpadek.

První část vyrostla v roce 1876 a celkově byla dostavěna v roce 1905. O její zřízení se zasloužil člen významné místní podnikatelské rodiny Nathan Schnábel. Pro malé děti zaměstnankyň byly zajištěny tovární jesle, v areálu měl ordinaci závodní lékař, zaměstnanci měli nárok na penzi a jejich rodiny byly dostatečně zaopatřeny.

Doutníky vystřídaly tajné zbraně

Tabáková továrna v Budišově nad Budišovkou se specializovala na ruční výrobu doutníků.

Rozmach průmyslu a obchodu vyžadoval i odpovídající komunikační spojení s dalšími městy. Budišovští radní proto usilovali o vybudování přímé silnice přes Kunčice do Opavy, ale marně. Podařilo se jim však zajištění silničního spojení se železniční stanicí v Moravském Berouně, silnicí do Starých Oldřůvek a z Norberčan do Staré Libavé.

V roce 1938 získal továrnu německý soukromý podnikatel a výroba doutníků v ní byla roku 1944 ukončena. Tovární objekty převzal Wehrmacht, který v nich umístil konstrukci tajných zbraní s částečnou výrobou některých součástek. Těsně před osvobozením se Němcům podařilo přemístit veškeré strojní zařízení do Německa.

Další výroba směřovala od optických skel přes baterie k plastům. Po osvobození zůstala továrna opuštěná do roku 1947, kdy v ní byl umístěn závod na výrobu optických skel a brýlových obrub Okula. Působil tam do roku 1951 a od dalšího roku se v areálu usadil národní podnik Bateria Slaný s výrobou kapesních a anodových baterií. Výroba byla kolem roku 1955 utlumena a hledal se nový výrobní program, který nabídla Lisovna nových hmot. Její výroba pokračovala do roku 1990, kdy s názvem Linaset přešla v rámci privatizace pod nového majitele.