Ladik doráží z hostů jako první, má po totiž noční u lisu ve výrobně autosoučástek v průmyslové zóně v Hrabové. „Dám si šest a domů,“ míní s tím, že večer míří znovu do práce… Kdy však bude moci opět na čepované, netuší. Na dveřích pivnice je ostatně nápis: Uvidíme, co bude zítra!

„Vlastík, Zdeněček, Jura, Ruda, oba Frantové,“ vypočítává Hanka štamgasty zpoza pípy, kterou teče ostravská dvanáctka (nejvíce) i desítka a nošovická dvanáctka. Kořalka dojde na řadu prý později.

Byť dva mladí – jí neznámí – hosté se ani tvrdého alkoholu dopoledne neštítí a na účtu se jim hromadí čárky.

„Pravidelných štamgastů tu ubyla dobře třetina. Lidé jsou otrávení, neví, co je čeká další den,“ uvádí Tom, provozní podniku. Je to podle něj stejné jako vedle ve spřízněném Clasic Baru (kde klesají večerní tržby až o padesát procent), ve Venuši v Hrabůvce, v Koruně v Porubě i na Pavlači na Dubině.

„Milujeme hospodu a pivo, nenávidíme vyje…ou politiku,“ vzkazují od půllitrů Petr s Jirkou. Ti do Kotvy dorážejí jako taky po noční směně a píší „babám“, že návrat domů bude opožděn (jestli prý vůbec). O půl jedenácté dopoledne se dá jejich tvrzení docela věřit.

To už je na pracovišti i druhá servírka Verča. „Fakt, tři rezervačky na bowling?“ ujišťuje se. Z rozpuštěných vlasů si dělá cop, aby jí v hospodském frmolu nezavázel.

Senioři sedící zde od rána, dopíjejí své druhé, třetí čepované a jdou domů. Někteří se ale ještě odpoledne do Kotvy vrátí, na druhé kolečko.

„Babky se na ulici zakecají s kdekým a my se pobavíme u pivka,“ vysvětlují štamgasti, mezi nimiž nechybí osaměle bydlící penzisté. Po supermarketech se jim trajdat nechce, čínské nákazy se nebojí tolik v hospodě, jako v dopravních prostředcích.

A na obrazovkách v Kotvě jim pouštějí nonstop sport.

„Jsme tradiční česká pivnice, rozjížděli jsme to tu od počátku roku, a ty opatření a zákazy nás srážejí stále zpět na začátek,“ nechává se slyšet provozní. Tytam jsou plány na karaoke, diskotéky, firemní večírky, štědrodenní večerní otevíračku, silvestrovské oslavy už od rána. Ztráty šplhají do statisíců korun.

„A od pátku zas´doma chlašču to zku***né pivo z plechu. Moja mi říká, ať ty plechy nosím aspoň do sběrny,“ šklebí se Martin. Pije s kolegou z ocelárny Rosťou a předpokládá, že letos v Kotvě patrně naposledy. Oba se každopádně shodují, že ještě večer si zajdou "na jedno" u sebe v bydlišti - v Zábřehu a Výškovicích.

„Mor zaje***y a ještě si z něho robíte srandu,“ prská osmdesátiletý pivař na hosty utahující si z vládních opatření a spekulujících, zda po „psu“ přijde v souladu čínským horoskopem na řadu též „krysa“. Narážejí na systém PES. Ostatně, nejen personál v Kotvě hovoří o údajně cílené likvidaci hostinského cechu.

„Zavíráme a budeme čekat,“ loučí se provozní podniku. Kde bude nanovo fungovat – kdoví dokdy – jen provizorní výdejní okénko na čepování do plastových flašek. To proto, aby se nevytrácel kontakt s klientelou, obrat z činnosti v omezené formě totiž nestačí pomalu ani na zaplacení odebíraných energií.