Výstava, která nese název Zboží ukryté v roce 1938, představuje svého druhu ojedinělý nález velkého souboru galanterního a papírnického obchodu z konce 30. let minulého století.

„Cesta k této výstavě trvala několik let,“ řekla v úvodu vernisáže výstavy konané v Muzeu Sigmunda Freuda Sylva Dvořáčková, ředitelka Muzea Novojičínska, pod nějž příborské muzeum spadá. „Díky grantu ministerstva kultury a příspěvku našeho zřizovatele, Moravskoslezského kraje, se podařilo tento soubor vykoupit ze soukromých rukou a nyní máme tu možnost společně s vámi být svědky toho odhalení, abychom mohli obdivovat to, co se tady nabízí. To, že se taková sbírka dostane do Muzea Novojičínska, se nestává každý den a některého muzejníka to nepotká za celý život. O to více si toho vážíme,“ dodala Sylva Dvořáčková.

Vedoucí muzea v Příboře Václav Michalička doplnil, že obchod, kdy sbírka přešla do majetku Muzea Novojičínska, se podařilo uskutečnit v roce 2013. V následujícím roce se zboží převezlo.

„Obchod měl velice pohnutou historii, ta nebyla ničím ojedinělá. Příbor se jako většinově české město dostal v roce 1938 do svízelné situace stejně jako čeští obyvatelé, kterých byla podstatná většina,“ sdělil Václav Michalička.

Co se přesně s obchodem po příchodu nacistů dělo, se nepodařilo zjistit. „Jsou jen kusé zprávy, že už v té době byla část zboží ukrytá, což se tady a v podobných místech stávalo. Lidé doufali, že vše bude jinak, a snažili se ukrýt, co se ukrýt dalo,“ pokračoval Václav Michalička.

Obchod poté provozoval německý občan, po válce obchod Sasín otevřel jeho majitel Adolf Sasín. Jenže přišel rok 1948 a krámky tohoto typu přestávaly fungovat. „A tak došlo opět k ukrytí podstatné části zboží. Bylo ukryté ve sklepních prostorách v malé místnosti za falešnou zdí, část byla ukrytá na půdě,“ doplnil Václav Michalička s tím, že se zbožím v domě nemohli nic dělat. Až po roce 1989 se situace změnila.

Zboží bylo odkryté, dalo se na půdu a majitelé uvažovali, co s ním udělat. V roce 2006 vystavil část zboží nájemce obchodu, čehož si všimla dcera příborského kronikáře Lubomíra Loukotky, a tím začaly pokusy získat zboží do sbírek muzea. Nejprve do Valašského muzea v Rožnově pod Radhoštěm, což se ale nepodařilo.

„Jsem velice rád, že se to tenkrát nepodařilo a zůstalo to tady. Jedná se o věci každodenní potřeby, a i když těch předmětů postupně ubývalo, podařilo se jich shromáždit určité množství, které vypovídá o té době,“ uzavřel Václav Michalička.

Objevení pokladu na půdě

Lenka Drápalová, byla v roce 2006 u toho, když se do svých sbírek pokusilo dostat tuto sbírku Valašské muzeum v Rožnově pod Radhoštěm.

Je více než dvanáct let poté a ona v příborském muzeu vzpomíná na to, jaké to bylo, když jednoho květnového dne se spolupracovníkem Václavem Michaličkou vystoupali na půdu obchodu a podívali se, co za poklad je tam schovaný. „O těch věcech jsme se ve valašském muzeu dozvěděli zcela náhodou, a protože každý muzejník musí být aspoň trochu zvědavý, tak nám to nedalo a jeli jsme se za krátkou dobu podívat do obchodu na rohu příborského náměstí. To, co jsme tam objevili, to byl opravdu poklad,“ říká Lenka Drápalová.

Na chvíli se odmlčí a pak s rozzářenýma očima vypráví, že v první chvíli spatřili neskutečnou nádheru. „Pak jsme tam na té půdě v prachu, ve špíně a v horku strávili celý den a počítali jsme jednotlivé kusy toho, co tam všechno bylo. Objevovali jsme zabalené krabičky a to, co je v nich. Po nějaké době už jsme si říkali: knoflíky, knoflíky, už zase knoflíky, jé, tužky! A narazili jsme také na věci, o kterých jsme nevěděli, k čemu slouží,“ pokračuje Lenka Drápalová a dodává, že některé z těch věcí návštěvníci objeví na výstavě a možná se také budou ptát, k čemu slouží. „Určitě se budou ptát na mnohé věci děti, a když přivedou rodiče nebo prarodiče, tak se to možná dozvědí. Chci popřát výstavě, aby její návštěvníci zažívali to, co my před dvanácti lety na půdě,“ uzavírá Lenka Drápalová. 

Zboží mohlo skončit v muzeu v Rožnově pod Radhoštěm

Pokud by před dvanácti lety došlo mezi majiteli kdysi uschovaného zboží a muzejníky k dohodě, bylo by vlastníkem sbírky Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Při vernisáži výstavy to naznačil Daniel Drapála, vedoucí Ústavu evropské etnologie Masarykovy univerzity v Brně a člen vědecké rady rožnovského muzea.

Pro Novojičínský region uvedl, že tehdy uvažovali o koupi pro připravovanou expozici stylů, kde část měla být věnovaná galanterii. „Byl udělaný seznam, ale bohužel jsme se tenkrát s tehdejší majitelkou nedohodli na cenových podmínkách, protože vždy je to otázka nejen kulturní, ale také tržní hodnoty. Nakonec je dobře, že to zůstalo tady. Je to úžasný komplet a ani rožnovské muzeum nemá tak kompletní okruh, který by byl tak pestrý a obsáhlý,“ řekl Daniel Drápala.

Na vernisáži připomněl, že v obchodech se objevují poslední novinky a trendy, které se postupem času vytrácejí a nepotřebné věci se zahazují nebo v lepším případě jdou do muzea. „Když muzejník řekne, že by rád ukázal, jak to v našem městě vypadalo před padesáti i sto lety, kam chodili naši prarodiče nebo praprarodiče nakupovat nitě, kam se chodil pradědeček holit, dostává se do svízelné situace. Zjistí, že sice ve sbírce je ten či onen předmět, ale pokud chce ukázat celistvost a atmosféru obchodu, potýká se s velkými nesnázemi,“ uvedl Daniel Drápala a upozornil, že hovoří z vlastní zkušenosti.

„Před deseti lety jsem s kolegy z muzea v přírodě připravoval velkou expozici o dějinách města Rožnova a hledali jsme, co bychom mohli představit. To, co máte vy v Příboře, to se nám tam tenkrát nenabízelo. Kdybychom něco takového měli, byli bychom velmi rádi. Proto jsem rád, že se na těch půdách nebo v zazděných nikách občas něco najde a že se tam zachovají i tak krásné a pestré komplety, jaký máte dnes možnost v příborském muzeu vidět,“ uzavřel Daniel Drápala. 

Jaromír Šitavanc kdysi vystavil část zboží. Říká:

Jsem rád, že se to koupilo jako celek

Jaromír Šitavanc provozuje v domě v rohu příborského náměstí nedaleko tržnice drogerii. Byl to právě on, jehož zásluhou se informace o zboží v domě číslo 16 dostala k muzejníkům.

Jak jste se dozvěděl o zboží, které je v domě?

Mám to v pronájmu a o ten dům jsem se v podstatě staral. Provozuji tam obchod s drogistickým zbožím. Původní majitel, který to zazdil, o tom mlčel. Bál se, že mu to vezmou. Po revoluci jeho syn začal některé věci vytahovat a také rozprodávat po kusech.

A tehdy, když se to poprvé objevilo na veřejnosti, jste to vystavil vy?

V roce 2006 při výročí Freuda a otevření jeho rodného domu jsme to vystavili v obchodě jako ukázku a část byla vystavená ve stánku před obchodem. Chtěli jsme jednat s muzeem, aby to odkoupilo jako celek. Jenže muzeum se s majiteli nedohodlo a zůstalo to dále ležet v domě.

Jak jste tehdy vybírali zboží, které jste vystavili?

Vybrali jsme náhodný vzorek toho, co se nám líbilo, aby bylo vidět, co se tam prodávalo. Jenže když se to s muzei nedomluvilo, tak došlo k tomu, že majitelé část odprodali vetešníkům. Takže asi jedna třetina toho zboží chybí. Takže to bohužel není úplně ucelené. O některé věci se přišlo.

Co vás k vystavení zboží ponouklo?

To k tomu domu patřilo a chtěli jsme, aby lidi viděli, že se takové krásné věci dělaly a prodávaly. Bylo mi líto, aby to přišlo vniveč, že se to rozprodá. Takže jsem moc rád, že se to koupilo jako celek a teď z toho vznikla tato expozice.