K ukrajinské rodině se Jana Kočnarová dostala přes sbor Církve bratrské, který navštěvuje. Pastor Církve bratrské Žeňa Fursov, jenž působí v nedaleké Horní Suché, v současné době pomáhá Ukrajincům dostat se na naše území a sehnat jim ubytování, a tak Jana Kočnarová nabídla možnost bydlení.

„Mám u sebe maminku s tatínkem, oba mají okolo čtyřiceti let, a mají tři kluky ve věku dvanáct, patnáct a šestnáct roků,“ říká Jana Kočnarová a dodává, že v současné době muži ve věku od 18 do 60 let nesmí Ukrajinu opustit, výjimkou jsou ale rodiny se třemi a více dětmi.

Otužilci pro Ukrajinu. Zájmový spolek Zimní koupelníci Horní Bludovice uspořádali akci, jejiž součástí byla finanční sbírka na pomoc běžencům z Ukrajiny, 19. března 2022 v Lučině.
Nejdříve hymna, pak šli do ledové vody Žermanické přehrady, pomohli tak Ukrajině

Jana Kočnarová podotýká, že soužití s pětičlennou rodinou pro ní není nijak složité. „Po smrti manžela jsem v bytě sama, myslím si že tři až pět lidí jsem schopná ubytovat. S nimi je to v klidu. Oni mají ložnici, děcka jsou v pokojíku a já spím v obýváku. Ten ale přes den můžou normálně užívat. Já jsem přes den stejně v práci,“ poznamenává s tím, že hlava ukrajinské rodiny, tatínek Voloďa, už také pracuje. „On ví, že musí živit rodinu. A taky se chtějí co nejdříve osamostatnit, abych neměla velké náklady,“ upozorňuje Jana Kočnarová.

Práce je to první, po čem se Ukrajinci ptají

Žeňa Fursov přitakává a doplňuje, že práce je to první, po čem se Ukrajinci ptají. On pochází z v dnešní době těžce zkoušeného Mariupolu. U nás žije už šest let. Když začala ruská agrese, hned začal pomáhat. Upřesňuje, že rodina, která bydlí u Jany Kočnarové, je rovněž z Mariupolu.

Noční vlakové spoje přivážejí ukrajinské válečné uprchlíky na nádraží, 18. března 2022 v Bohumíně.
Vstupní brána do Evropy pro lidi z Ukrajiny, prožijte noc na nádraží v Bohumíně

„Museli opustit dům a všechno, co měli. Taťka Voloďa jezdil do Polska a do Německa, aby si přivydělal. Přistavovali, loni si koupili automobil, který předtím neměli. To je zachránilo, protože měli čím odjet,“ vypráví Žena Fursov. Z Mariupolu přijely před zhruba deseti dny celkově tři rodiny, další jela z Kyjeva. Ta se k nám dostávala složitě přes Moldavsko, Rumunsko, Maďarsko a Slovensko. „Jinudy se nemohli dostat, hranice byly uzavřené,“ vysvětluje Žeňa Fursov.

Po chvilce mlčení Žena Fursov prohodí, že v Mariupolu má stále rodiče, dvě sestry a synovce a od 27. února o nich nic neví. „Není tam mobilní signál, ani elektřina, nic. Pokusím se teď spojit se sousedem v Mariupolu a on snad něco bude vědět,“uzavírá s povzdechem Žeňa Fursov.