První splachovací klozet se sifonem proti zápachu byl sice patentován roku 1819, ale dlouho tato vymoženost zůstávala výsadou bohaté buržoazní smetánky. Na nádražích ještě dalších sto let byly cestujícím k dispozici většinou jen latríny. Modernizace se ale nedá zastavit.

Suchý záchod, někdy také žertovně přezdívaný suchý šlitr, se dochoval jen na několika lokálních nádražích, kde se správě železnic nevyplatilo kvůli pár cestujícím investovat do toalet se splachovacím klozetem. Slezské zemské dráhy, které na osoblažské úzkokolejce provozují parní jízdy, přilákaly tisíce turistů. Bylo nutné myslet i na ty, kteří si potřebují odskočit. Proto se na několika nádražích, například v Osoblaze a v Bohušově, po letech znovu otevřely veřejné latríny. Jsou plně funkční, vybavené bohatou zásobou toaletního papíru, ale bohužel nevoní. Je otázka, zda cestující vnímají historickou hodnotu nádražních latrín jako pozitivum, nebo by si raději ulevili bez nepříjemných čichových zážitků.

Obce podél Osoblažky koupily od státu nádraží Liptaň, Koberno, Bohušov, Osoblaha a Slezské Rudoltice, a chystají jejich rekonstrukci. Přestože deklarovaným cílem projektu je vrátit nádražní budovy do období první republiky, se zachováním funkčních latrín se nepočítá. Mohly by zde zůstat nanejvýš jako exponát železniční historie.

Památkářka Ľubica Mezerová v okrese Bruntál mapuje mizející stavby, které už ztratily svou funkci. Na semináři ve Slezských Rudolticích představila kolegům nejen mizející ovčíny, ledárny, mlýny, pily, včelíny, pece, sklípky, seníky, moštárny, stodoly, sýpky, holubníky a zemědělské váhy, ale také poslední suché záchodky. „Při průzkumu v Roudně, v Těchanově a na Rýmařovsku se podařilo najít zajímavý typ domu s prodlouženou střechou, která pokračuje až nad žumpu na dvoře. Pod střechou byly vedle sebe suchý záchod a chlév, aby všechno padalo rovnou do žumpy. V zimě v horách díky tomu nemuseli vycházet z domu a šlapat sněhem na záchod. Stačilo projít maštalí. Máme v okrese Bruntál také zajímavou ukázku zděné kůlny se suchým záchodem pro dvě rodiny v Jindřichově,“ upozornila na nejzajímavější historické latríny Bruntálska památkářka Ľubica Mezerová.