Ve středu měli v Hlavnici hotovo. Kombajny vyjely na pole po deváté hodině ranní. Jeden směrem na Velké Heraltice, dva nad mladeckou školu.

Agronom Daniel Vícha.„Počasí si s námi zahrává, ale výnosy jsou slušné,“ pochvaluje si hlavnický agronom Daniel Vícha (na snímku). „Vypadalo to, že bude pěkně, ale poslední dva týdny je to trochu složitější,“ dodává. V loňském roce bojovali zemědělci s velkým suchem. „Letošní červen a červenec byl také špatný. Srpen je deštivý, pomáhá to kukuřici a cukrovce, bohužel komplikuje to konec žní, ale to si nevyberete,“ pokračuje v podívání Daniel Vícha, který v Hlavnici dělá agronoma už devatenáct let. „Už jsem invetář,“ pousměje se.

V Hlavnici si během žní vypomáhají službami. „Máme jeden vlastní kombajn, dva si najímáme, a to většinou na Slovensku,“ vysvětluje Daniel Vícha. Jen pro upřesnění, dva John – Deere dorazily do Hlavnice z Nových Zámků, jely po vlastní ose, a to zhruba čtrnáct hodin. Hlavnické ZOD musí zahraničním kombajnerům navíc zajistit stravu a ubytování. Nicméně slovenská spolupráce až tak idylická není.

Žně u Opavy, 7. sprna 2019. V Hlavnici pomáhají Slováci.

„Člověk je musí hlídat. Jsou hodnoceni od výkonu, to znamená, že nehledí na ztráty. Náš kmenový kombajner má hodinovou sazbu, nesvádí ho to k tomu, aby hltal, tím pádem u něj to o ztrátách není,“ upozorňuje hlavnický agronom, který během dopoledne pendloval mezi oběma poli, v jednom případě organizoval i přejezd slovenských strojů.

Daniel Vícha bere svou práci částečně i jako koníček. „To ani jinak nejde. Zemědělství musíte mít rád, jinak to ani nejde. Nemůžete se dívat na čas,“ konstatuje starou pravdu Vícha.  A co zkušeného agronoma v současné době nejvíce trápí?

„Největším strašákem je legislativa, a to nejen, co se týká dotací. Pravidla se pořád zpřísňuji. Člověk tak místo v terénu stráví hodně času za klávesnicí. Pořádek musíte mít, protože kontroly jsou časté,“ přiznává Daniel Vícha a přidává ještě jeden postřeh směrem k personálnímu obsazení: „Připravujeme se na obměnu. Jeden traktorista nám jde v zimě do důchodu, pak zde máme ještě dva šedesátníky. O traktoristy strach nemám, stále jsou nadšenci, kteří chtějí jezdit na traktoru nebo větších strojích,“ ukazuje směrem na Jiřího Janoška, který má pod palcem stovku Crystala. „Byl u nás na brigádě, teď se stal z něj kmenový zaměstnanec. Na druhou stranu, problémy máme v živočišné výrobě, do ní moc lidí nechce,“ přiznává Daniel Vícha. Hlavnické ZOD aktuálně hospodaří 1380 hektarech orné půdy, 70 hektarů pak tvoří louky.

Parťáci z pole, zleva traktorista brigádník Pavel Tengler, kmenový traktorista Jiří Janošek, kombajner Martin Lhotský.
Parťáci z pole, zleva traktorista brigádník Pavel Tengler, kmenový traktorista Jiří Janošek, kombajner Martin Lhotský. Foto: Deník/Lukáš Kaboň

Jediný kmenový kombajn hlavnického ZOD Class Lexion 550 ovládá Martin Lhotský. Patnáct let starou mašinu má pod palcem. „Nestěžuji si, mám práci rád. Ze začátku se na žně i těším, jenomže když nám pršet, jako letos, idylka končí. Loni jsme jeli v kuse a za dva týdny bylo hotovo, letos je to o větším trápení,“ říká ke své práci Martin Lhotský.

Ke kombajnu má blízko. Jeho otec dlouhá léta jezdí v nedalekých Litultovicích dnes už na legendárním Fortschritt E 516, vyrobeném v bývalém NDR. O odvoz obilí konkrétně u tohoto kombajnu se stará traktoristická omladina. „Bývával jsem tady brigádě, teď už jsem zaměstnaný. Práce se mi líbí, traktor šlape jako hodinky,“ ukazuje Jiří Janošek na červeného Crystala 100 45.

Jeho parťák, Pavel Tengler zatím ještě studuje opavskou Zemědělku. „Jsem místní, na traktoru jsem na brigádě. Jsem za to rád, navíc máme dobrého šéfa,“ pousmál se řidič Zetoru 120 45. Samozřejmě, že Hlavnice disponuje i moderními stroji, jakým je třeba CASE. „V družstvu dělám osmačtyřicet let, jezdil jsem s řadou traktorů, tento je nejmodernější, nejpohodlnější, prostě top,“ doplnil vyprávění nejstarší traktorista v Hlavnice Emil Střílka.