„Kolem domu byly jenom túje, černý hadr zasypaný kůrou a kačírkem. Zahrada byla celá degradovaná, protože se rostliny pod tou fólii trápily. To jsme nemohli takto nechat,“ říká Alena Zelenková, která se rozhodla pro záslužný zahranický počin.

Ten spočívá v tom, že svému domu z roku 1925 dala takovou podobu zahrady, která se k němu hodí.

Podívejte se také na zahradu u prvorepublikové vily v Praze:

Zdroj: Youtube

Rekultivace zahrady začala studiem dobových pramenů.

„Existuje přímo web, kde jsou digitalizované nákresy prvorepublikových zahrad od velkých zahradních architektů. Dokonce jsem tam našla jednu zahradu přímo z naší obce. Bohužel to ale nebyla přímo ta naše. Nicméně jsem ji použila jako inspiraci a obnovu jsem rozplánovala podle návrhu, který dělal přední český zahradní architekt Josef Kumpán  pro místního lékaře,“ vzpomíná jak proměna zahrady začala sympatická zahradnice z Janovic nad Úhlavou.

Alena Zelenková používala pro inspiraci zároveň i kvalitní publikace o prvorepublikové zahradní architektuře.

„Jsou to fantastické knihy, kde se dozvíte nejen, jak byly zahrady tvořeny i jakou měly logiku. A také,  jaký zahradníci používali sortiment rostlin nebo jakým mobiliářem byly vybaveny. Přesně víte, jak vypadaly lavičky nebo pergoly. Zdrojů je hodně a dá se s nimi krásně pracovat,“ pochvaluje si.

Srovnáno se zemí, zbyla jen pivoňka

Původní zahrada musela ustoupit. Zelenkovi vše nejprve srovnali, jak se říká, se zemí. Majitelku hřeje myšlenka, že z původní zahrady zůstala alespoň jedna rostlinka. „Mohla by to být pivoňka, protože je to velmi dlouholetá rostlina a protože dokáže přežít i ve špatných podmínkách. Jistotu, že je původní, ale určitě nemám,“ usmívá se.

Odvézt Zelenkovi museli několik kontejnerů bioodpadu.Odvézt Zelenkovi museli několik kontejnerů bioodpaduZdroj: se svolením Aleny Zelenkové

Prvorepublikové zahrady měly přísně oddělené zóny. První byla reprezentativní, kterou si mohli dovolit nejbohatší lidé. Kdo totiž v té době měl půdu, tak na ní většinou pěstoval ovoce a zeleninu pro obživu.

„Proto se tak liší venkovské  a reprezentativní zahrady. V těch prvních se květiny prolínají s bramborami a dalšími plodinami. Ty druhé jsou formálně řešeny a navrhovány v osové souměrnosti, jakou znáte třeba z Versailles. Je to stejný princip,“ vysvětluje zásady budování prvorepublikových zahrad Alena Zelenková.

Inspirace rozvolněným stylem

K výsadbě se používaly cibuloviny, trvalky a na reprezentativních místech se vytvářely komplikované letničkové výsadby, které měly podobu ornamentů.

Květy má Alena Zelenková po celý rok. Nemusí sekat trávník ani zalévat
Bezúdržbová zahrada je plná květů. Letničky jsou vhodné pro romantiky i lenochy

„Na záhonech byly rostliny s několika výškami a v několika pásech. Ale ve 30. letech lidé došli k poznání, že údržba takových zahrad je drahá a pracná. Začal se objevovat trend, kde jsou trvalkové záhony pojaty rozvolněným stylem. Tím jsem se inspirovala,“ říká o své zahradě Alena Zelenková.

Na bělidle se sportovalo

Druhou zahradou bývalo za první republiky takzvané bělidlo. „Dříve se na něm opravdu bílilo prádlo, byl to vlastně obyčejný trávník. Postupně lidé začali přicházet na chuť sportu i aktivnímu trávení volného času a začali na bělidle hrát tenis či badminton. Takže se tato část stala i sportovištěm,“ vysvětluje.

Historický mobiliář si sami rekonstruují.Historický mobiliář si sami rekonstruujíZdroj: se svolením Aleny Zelenkové

V třetí části, kterou disponovaly i drahé a honosné vily, byla užitková zahrada. Služebné na ní sklízely ovoce, bobuloviny a zeleninu a z daných surovin také vařily. Pokud byly přebytky potravin, dávali je bohatší lidé k dispozici chudobincům nebo klášterům.

Jednou za tisíc let budou muset dům opustit na člunu

„Všechny tři části jsme udělali i na naší zahradě. Pouze mě mrzí, že nemáme dost velký pozemek pro parkovou úpravu. Anglický park totiž imitoval divokou přírodu. Byl to háj nebo lesíček. My to tady máme také, není ale na našem pozemku. Bohužel už není, kde koupit další pozemek. Vlastní výsadbu bříz bych moc chtěla,“ říká Alena Zelenková, která se živí jako copywriterka.

„O celou zahradu se staráme pouze s manželem. On dělá hrubé práce, já zase vymýšlím, sázím a pleju. Pozemek máme o rozloze 2200 metrů čtverečních. Je na něm docela dost budov. Proto si myslím, že na samotnou zahradu může zůstávat třeba 1800 metrů čtverečních,“ vypočítává zdatná zahradnice.

Pozemek je svažitý, Miloslava Kafková proto musela udělat terasy.
Nejprve to byla metoda pokusu a omylu. Pak žena vykouzlila fantastickou zahradu

„I když nemáme březový háj, máme jednu velkou výhodu. Jsme hned vedle řeky. Je to tady záplavové území, což by pro někoho mohlo být spíš negativum. Jednou za tisíc let musíte sice opustit dům na člunu, jako se to stalo v roce 2002 minulým majitelům. Dům je ale postavený na soklu, takže se do něj voda nedostane. Pro zahradu je to obrovským benefitem, protože je tady vyšší vzdušná vlhkost a zároveň voda prosakuje do pozemku. Všechno tady roste neuvěřitelně dobře,“ dodává Alena Zelenková.

Na svou zahradu může být Alena Zelenková právem pyšná. Získala totiž plaketu Ukázková přírodní zahrada.Na svou zahradu může být Alena Zelenková právem pyšná. Získala totiž plaketu Ukázková přírodní zahradaZdroj: se svolením Aleny Zelenkové

Osobní zálibu v první republice prý paní Alena nikdy neměla. „Respektuji, že zahrada má odrážet ducha domu. Pokud mám prvorepublikovou vilu, tak k ní přeci nemůžu udělat babičkovskou zahradu. Každý rok v zimě čtu Zahradníkův rok od Karla Čapka. To je skutečná esence prvorepublikového zahradnictví,“ usmívá se.


Nahrává se anketa ...

Ukázková přírodní zahrada, do které smí veřejnost

Na svou zahradu může být právem pyšná. Získala totiž plaketu Ukázková přírodní zahrada, která musí splnit přísná kritéria. Navíc musí být v pravidelných časech volně přístupná veřejnosti.

„Certifikát mohou získat zahrady, na nichž se dodržují udržitelné postupy. Zahrada by také neměla sloužit pouze pro potěchu lidem, ale měla by fungovat v harmonii s přírodou,“ říká Alena Zelenková.

Facebook Deník Styl je tu pro každého.Facebook Deník Styl je tu pro každéhoZdroj: Deník/Denisa Lottmannová