Kliknutím zvětšíteDnes už víme o nemoci daleko víc a máme i očkovací látky, které dokáží úspěšně zmírnit nejhorší možné dopady nákazy covidem-19 – selhání plic, hospitalizaci na specializovaném oddělení nebo smrt.
Přes obrovské množství mrtvých nepatří covid mezi nejsmrtelnější choroby, které se na naší planetě vyskytují. Přinášíme vám přehled nákaz a chorob, které jsou podstatně nebezpečnější.
Vzteklina
Vzteklina je virové infekční onemocnění, které se vyznačuje dlouhou inkubační dobou a prakticky stoprocentní úmrtností. V České republice se považuje od roku 2004 za vymýcenou, stále se ale podle Světové zdravotnické organizace vyskytuje ve většině zemí světa. V Africe a Asii na ni umírá přes 50 tisíc lidí ročně.
Přenáší se slinami po pokousání infikovaným zvířetem. Inkubační doba se pohybuje od deseti dnů až po několik měsíců. Virus napadá mozkovou kůru, prodlouženou míchu a jádra hlavových nervů.
Nemoc způsobuje změnu v chování, nekontrolovatelnou vzrušivost, absenci strachu, záchvaty zuřivosti, nadměrnou produkci slin, křeče a další poruchy osobnosti. Pokud nakažený člověk nepodstoupí léčbu nebo není preventivně očkovaný, je smrt takřka nevyhnutelná.
Marburgská nemoc
Virus dostal pojmenování podle německého města Marburg, kde byl objeven v roce 1967 u laboratorních pracovníků pracujících s tkáněmi kočkodanů. V Německu a také v Jugoslávii tehdy odhalili 31 případů, sedm nakažených zemřelo.
Epidemie marburgské nemoci propukla v letech 1998 až 2000 v Konžské demokratické republice v centrální Africe a o pět let později se objevila v sousední Angole. Dohromady se nakazilo několik stovek lidí, zemřelo jich zhruba 90 procent.
Onemocnění vzniká náhle, nejprve se objevuje horečka, malátnost, bolesti svalů a hlavy. Následně dochází k zánětu hltanu, zvracení, průjmu a vyrážce na trupu a pažích. Onemocnění je provázeno krvácením do kůže a vnitřních orgánů a často dochází k poškození jater, ledvin a mozku. U těžkých průběhů se rozvíjí šokový stav a mnohočetné selhání vnitřních orgánů.
Zdrojem onemocnění je nemocný člověk nebo infikované zvíře. Rezervoárem viru jsou některé druhy kaloňů a netopýrů. Očkovací látka není k dispozici.
Ebola
Horečka Ebola patří do skupiny velmi nebezpečných hemoragických horeček. Umírá na ni až devadesát procent nakažených. Vyskytuje se především ve střední Africe a kromě lidí napadá i primáty. Infekce způsobené tímto virem jsou charakteristické krvácivými projevy, selháním imunity a syndromem systémové zánětlivé odpovědi.
Poprvé byla Ebola zaznamenána v roce 1976 v jižním Súdánu. O tři roky později se kmen této nemoci objevil i v Zairu (dnešní Demokratická republika Kongo, pozn. red.). Onemocnělo přes tři sta osob a drtivá většina z nich zemřela.
Nová vlna epidemie propukla v letech 2013 a 2014 v západní Africe, odkud se rozšířila i do dalších zemí, včetně třeba sousedního Německa. U nás se nikdy laboratorně neprokázala.
K přenosu mezi lidmi dochází při těsném styku, zejména při kontaktu porušené kůže či sliznic s kontaminovanou krví, tělesnými tekutinami či orgány infikovaných zvířat, především primátů, opic, antilop a dikobrazů. Po počáteční horečce, zimnici, slabosti a bolestech svalstva nastupuje v posledních fázích
FOP – nemoc zkamenělých lidí
Fibrodysplasia ossificans progressiva. Tak se nazývá vysoce smrtelná nemoc, která ani nemá české jméno. Říká se jí nemoc zkamenělých lidí. Jde o vzácné genetické onemocnění pojivové tkáně.
Nemocní mají vrozenou deformaci prstů na nohou a opakovaně jim otékají měkké tkáně, které se postupně mění na kostní. Klouby tuhnou a přestávají být pohyblivé. Postupně tak zkostnatí i žvýkací svaly, což v podstatě znamená, že člověk nemůže přijímat potravu. Zkostnatí i hrudní koš, takže nemocný nemůže dýchat.
Smrtnost je u této nemoci takřka stoprocentní, lék na ni neexistuje. Celosvětově existuje kolem sedmi stovek potvrzených případů, nemoc zasáhne zhruba jednoho člověka ze dvou milionů lidí.
Pravé neštovice
Pravé neštovice patří k nejnebezpečnějším a také nejstarším známým virovým onemocněním. První písemná zmínka o nich pochází už se 7. století od Árona z Alexandrie.
Pravé neštovice se považují za jednu z nejvýznamnějších příčin "úspěchů" bílých kolonizátorů v Americe. Právě fakt, že s sebou na americký kontinent přivlekli svoje nemoci, zejména pravé neštovice, vedl k tomu, že populace původních Indiánů se během několika desítek let zmenšila o 90 procent.
Ještě ve 20. století představovaly pravé neštovice jedno z nejnebezpečnějších onemocnění, když zahubily podle různých odhadů 300 až 500 milionů lidí. Ještě v roce 1967 jimi onemocnělo patnáct milionů lidí a dva miliony z nich zemřely.
Díky předchozímu soustředěnému systému očkování prohlásila Světová zdravotnická organizace v roce 1980 pravé neštovice za vymýcené. Po ukončení vakcinačního programu už ale nová generace není vůči chorobě imunní a virus zřejmě stále ještě existuje v některých laboratořích, takže panují obavy, že by se mohl stát nástrojem bioterorismu.
Viscerální leishmanióza
Leishmanióza je parazitické onemocnění způsobené prvoky, kteří se do těla dostanou po bodnutí štiplavým hmyzem, jenž žije především v lesnatých oblastech tropického a subtropického pásu.
Nejzávažnější je viscerální leishmanióza, která se vyskytuje zejména v Indii a okolních zemích. V hindštině se jí říká kala azar, což v překladu znamená černá horečka.
Parazitičtí prvoci napadají vnitřní orgány, především játra a slezinu, což způsobuje zvětšení a následně selhání těchto orgánů. Dále se projevuje horečkou, anémií a úbytkem hmotnosti. Proti této nemoci neexistuje žádné očkování. Pokud se nezačne ihned léčit, vede prakticky vždy ke smrti pacienta.
7
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
