Kliknutím zvětšíteCílem reformy je omezení velkých psychiatrických nemocnic a naopak vybudování psychiatrického oddělení v každé okresní nemocnici. To má však jeden háček. Léčili by se na něm naráz jak drogově závislí, tak schizofrenici nebo třeba pacienti s demencí. „Mladý člověk bude těžko chtít ležet vedle pacienta s demencí, který trpí inkontinencí,“ podotkl primář havlíčkobrodské psychiatrie Jan Horčičko.
„My razíme teorii, že by se každý pacient měl léčit na specializovaných odděleních psychiatrických nemocnic. Onkologické nebo traumatologické centrum také není v každém okrese. Je to stejné, jako kdyby pacient s rakovinou dostal na výběr léčbu ve špičkovém protonovém centru v Praze, nebo v průměrné okresní nemocnici. Měl by to sice blíže k domovu, ale výsledek by byl nejistý,“ pokrčil rameny Horčičko.
Nedostatek ambulantní péče
Každá nemocnice má svůj transformační plán. „Není to tak, že bychom si na ministerstvu něco vymysleli. Na reformě spolupracujeme s představiteli světové zdravotnické organizace a vše konzultujeme i s dalšími odborníky,“ sdělil ministr zdravotnictví Adam Vojtěch.
„Psychiatrické nemocnice jsou v novém systému důležité například pro nebezpečné pacienty s nařízeným ochranným léčením. Jinak ale musí docházet k transformaci psychiatrické péče a klienti musí mít možnost ambulantní péče,“ argumentoval Vojtěch.
S ambulantní péčí je však problém. „Reforma začala ze špatného konce. Psychiatrie se momentálně potýká s akutním nedostatkem ambulantní péče. Ta se měla nejprve posílit a až pak můžeme začít rušit lůžka. Pacienty propouštíme do neexistujících služeb a snažíme se je vrátit do domácího prostředí, kde nebyli dvacet let. Pak se nám akorát vrací v mnohem horším stavu, než v jakém k nám původně přišli,“ zdůraznil Horčičko.
Někteří si neuvědomují, že jsou nemocní
Hlavní myšlenka reformy sice není špatná, podle lékařů však není vhodná pro všechny. „Spousta lidí si ani neuvědomuje, že je nemocná, a nechce spolupracovat s terénními pracovníky,“ neskrýval určité obavy Horčičko.
To potvrdila i další lékařka. „Pracuji na oddělení, kde jsou opravdu těžcí a chroničtí psychiatričtí pacienti. Mnozí z nich jsou u nás už léta. Nyní by měli opustit psychiatrii a žít samostatně, ale většina z nich to nedokáže,“ upozornila psychiatrička Jana Ludvíková.
„Přicházejí k nám pacienti, kteří jsou mentálně retardovaní a nesoběstační. Doteď spokojeně žili v nějakém ústavu, ale kvůli reformě byli nuceni přestěhovat se do různých bytečků a nezvládají to tam. Navíc mají k dispozici třeba otevřený oheň a jsou v podstatě nebezpeční pro sebe i společnost,“ popsala svou zkušenost Ludvíková.
Léčba dětských pacientů
Problémy by podle psychiatrů mohly nastat i v léčbě dětských pacientů. „Děti u nás nejsou zavřené na pokojích, jak si někteří myslí. Účastní se například arteterapie, hipoterapie, každé dítě má i svého osobního psychologa. Mimo školní vyučování a terapie tráví děti čas se sestřičkami, od kterých pak mají lékaři informace z celého dne. Vím, co dítě dělalo, jak se chovalo, jak funguje na lécích i co by ještě potřebovalo. To by mimo psychiatrickou nemocnici nešlo,“ přidala se dětská psychiatrička Marie Rafajová.
Někteří upozorňují i na nedotažený legislativní rámec u center duševního zdraví, která v rámci reformy vznikají. „Zákony se připravují, ale neznamená to, že by tato centra nemohla fungovat. To není argument pro to, že by reforma neměla dále pokračovat. Kdybychom takto měli přistupovat ke všem změnám, tak bychom české zdravotnictví nikam neposunuli,“ oponoval Vojtěch.
Na reformě psychiatrie ministerstvo zdravotnictví pracuje už sedm let. Do roku 2030 let by v jejím důsledku mělo psychiatrické nemocnice opustit zhruba třicet procent pacientů. „Je na to však společnost připravená? Já si myslím, že ne. Povede to jen k dalším předsudkům a negativním náladám vůči duševně nemocným,“ uzavřel Horčičko.
31
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
