Nehoda se stala 24. 6. 2012 na parkovišti před supermarketem u křižovatky ulic V Zátiší a 17. listopadu v městské části Podlesí. Řidič vozu Ford Focus tehdy levým zadním kolem při couvání z parkovacího místa najel na ročního chlapce. Kolo mu způsobilo těžká zranění hlavy. Záchranářům, včetně letecké posádky, se sice podařilo dítě přímo na místě úspěšně resuscitovat, ale po transportu do nemocnice zraněním podlehlo.
Okresní soud v Havířově řidiči nejdříve vyměřil podmíněný trest v délce 21 měsíců a 18měsíční trest zákazu řízení. Později byla podmínka zkrácena na 18 měsíců. S tím souhlasil senát krajského i nejvyššího soudu. Ústavní soudci však případ vrátili zpátky do Havířova. Okresní soud musel respektovat názor ústavního soudu, podle kterého některá neštěstí nemají viníka. "Okresní soud se po změně složení senátu ztotožňuje s právním názorem ústavního soudu, kterým je vázán," řekla soudkyně Petra Richterková.
Stejně rozhodnutí hodnotil i žalobce, podle kterého jde ze strany ústavního soudu o nepříliš časté rozhodnutí. "Soud rozhodl v souladu s právním názorem ústavního soudu. Proto není důvod se proti němu odvolávat," řekl státní zástupce Otakar Cibien, který se stejně jako Sikora okamžitě po vynesení vzdal práva na odvolání. Zprošťující rozsudek je tak pravomocný.
Samotný Sikora byl s verdiktem spokojen, když po letech dosáhl svého.
"Jsem rád, že to takto dopadlo. Samozřejmě, že je mi líto toho, co se před těmi čtyřmi roky stalo. Celou dobu to bylo psychické deptání. Teď je mi lépe," řekl krátce po verdiktu Sikora.
Připomenul však, že k odsouzení podle něj vůbec nemělo dojít.
"Myslím, si, že si našli viníka a nezajímalo je, co se dělo kolem. Špatně byly umístěné i dopravní značky, konkrétně vyznačení obytné zóny, ve které bylo parkoviště před obchodem. Pro mě je parkoviště parkovištěm. Proto tento vynesený rozsudek považuji za spravedlivý," dodal.
Původně byl Sikora obžalován proto, že měl při vycházení z prodejny vidět dvě dospělé ženy s kočárkem a malým dítětem, které se pohybovalo kolem nich. Chlapce v té chvíli hlídala matka s babičkou, které se před prodejnou setkaly. Z parkovacího místa řidič vyjel s vědomím, že se nachází v obytné zóně, ve které je v celém prostoru povolena hra dětí. Právě to, že šlo o nehodu uvnitř obytné zóny, sehrálo při celém rozhodování zásadní roli. V původních rozsudcích soudy zohledňovaly skutečnost, že řidič uvedl vozidlo v pohyb přesto, že za auto dostatečně neviděl. Soudci připomínali i to, že si bezpečné vyjetí mohl zajistit několika způsoby, například slovním upozorněním dospělých žen, kolem kterých procházel, nebo zatroubením.
K nešťastné nehodě by také nemuselo dojít, pokud by měl vozidlo vybaveno couvací kamerou, senzory nebo zvukovým signálem spouštěným pro couvání.
