Když s ním sedíte u stolu, mluvíte a sledujete jeho gesta, postřeh, vitalitu psychickou i fyzickou, čtyřiaosmdesát byste mu rozhodně nehádali. S respektem k jeho pracovní kariéře a znalostem vás navíc asi ani nenapadne důstojné jiné oslovení, než „Pane profesore.“

Nejlepší škola byla v Praze

Jak už bylo napsáno, jako mladému učarovala Danielu Kadłubiecovi kultura, folklor, jazyk, včetně mnoha nářečí, kterými se mluvilo a dodnes někde stále mluví na Těšínském Slezsku. A tak se v polovině 50. let vydal na studia na Karlovu univerzitu. „Proč Praha? Protože i tehdy měla tamní univerzita obrovské renomé. V době mých studií tam ještě fungoval nebo dozníval vliv Pražského lingvistického kroužku a to byla světová záležitost. Všechny tyto věci mě zajímaly a já si Prahu vybral ke studiu právě kvůli lidem, kteří tam působili a od kterých jsem chtěl hodně dozvědět,“ vysvětluje Daniel Kadłubiec.

Jeho babička prý z něj chtěla mít evangelického kněze, ale on sám přiznává, že coby -náctiletý zvažoval i studium medicíny. „Ano v té době mě medicína zajímala, ale ne v té klasické podobě, nýbrž, řekl bych z duševního hlediska – neurologie nebo psychologie. Ale vybral jsem si lingvistiku. A kdybych znovu začínal neměnil bych,“ říká.

Vypisovat názvy jednotlivých prací a publikací, jichž je tento muž autorem či spoluautorem, by znamenalo dlouhý seznam. Bibliografie profesora Kadłubiece čítá více než 600 titulů. Jsou mezi nimi monografie, rozpravy, studie věnované problematice folkloristiky a lingvistiky, a práce z pomezí těchto dvou oblastí. Profesor Kadłubiec je nositelem mnoha akademických titulů, laureátem mnoha ocenění v Česku i Polsku, mimo jiné je také čestným rektorem Volné školy filozofie a sociálních studií jm. prof. Jana Szczepańskiego, která z jeho iniciativy vznikla v roce 2013 v Těšíně.

Práce na zahradě, zpěv i lyžování

Jeho soukromý život je, jak říká, úplně normální. Otázka, jak kompenzuje sezení u stolu či počítače při práci, mu na tváří vyvolá úsměv. „Pohybu mám dost. Žiju v domě na vesnici, máme velkou zahradu, takže z toho plynou i mé povinnosti jak oje práce kolem domu, sekání trávy a podobně,“ rozpovídá se Daniel Kadłubiec.

Vztah k pohybu a sportu prý má v sobě. Jako středoškolák propadl lehké atletice. Na vysoké škole závodil za Slavii Praha a coby voják za Duklu. „Byl jsem poměrně dobrý atlet. Dlouhé roky jsem také provozoval orientační běh, kvůli kondici,“ vysvětluje. A že o své výjimečné kondici v 84 letech nelže, dokazuje tím, že i v tomto věku jezdí dcerou., zetěm a vnoučaty lyžovat do Alp.

Stále vitální aktivní muž je nejen vědcem, ale angažuje se zejména v Polském kulturně-osvětovém svazu (PZKO). V Mistřovicích je již mnoho let předsedou Místní skupiny, v letech 1965-1995 byl vedoucím Folklorní sekce Hlavního výboru PZKO.

A jaký by to byl folklorista, kdyby k udržování a propagaci folkloru a zpěvu sám nepřispíval? „Mám hudební školu, hraji na housle. Nejsem členem kapely, ale když někde kapela je, beru housle a hraji s ní a a také zpívám. Když sbírám a vydávám písničky, tak je pochopitelně znám, učím je ty kapely a zpívám s nimi,“ vypráví.