Troufnete si na kvíz o Elišce Junkové? Najdete ho ZDE.

Na svět přišla Eliška Junková, tehdy jako Alžběta Pospíšilová, na sklonku roku 1900 v Olomouci. Osud spojený s vůní benzinu se začal psát již v jejích 16 letech, kdy nastoupila do Pražské úvěrní banky.

Zde se setkala se svým budoucím manželem, ředitelem pobočky a občasným závodníkem Čeňkem Junkem. Ještě než mu v roce 1922 řekla „ano“, studovala i konzervatoř u Leoše Janáčka.

Před svatbou, kdy si změnila nejen příjmení, ale i křestní jméno, se Junek zúčastnil závodu Zbraslav–Jíloviště a hned ve své kategorii zvítězil.

První obětí slavného okruhu Nürburgring se 15. července 1928 stal Čeněk Junek z Československa:

„Závodní bitva mě okouzlila. Ale že se stanu její přímou účastnicí, jsem tehdy netušila,“ vzpomínala Eliška Junková v knize Má vzpomínka je Bugatti. O rok později udělal tamtéž Čeněk Junek z Elišky spolujezdce a na své konto si připsal další zlatou medaili.

Svatební cestu strávili přípravami na závod Karlovy Vary – Mariánské Lázně. Během příprav ale Junek havaroval a zničil svůj Mercedes-Benz. Proto se manželé vydali na pařížský autosalon, kde si pořídili automobil Bugatti T30. A bugatky se pak staly celoživotní Eliščinou vášní.

První závod odjela v roce 1924, kdy opanovala pořadí podniku Lochotín–Třemošná. Právě tyto vavříny rozhodly o tom, že chce dál závodit. Za volantem absolvovala celkem pětadvaceti klání, dvacetkrát zvítězila a dvakrát nedojela.

close Eliška Junková projíždí v závodu Ecce Homo v roce 1927 stejnou zatáčkou jako její manžel info Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, program pro závod Ecce Homo 1927, volné dílo zoom_in Eliška Junková v závodu Ecce Homo (1927)

Největší výzvou byl nejtěžší silniční závod evropského kontinentu Targa Florio na Sicílii. Zúčastnila se ho v roce 1927. Vše však zmařila porucha na řízení a náraz do skály. Vítězství ve své kategorii coby první žena, která náročný závod dokončila, vybojovala o rok později. Ovšem mezitím si ještě dopřála absolutní vítězství na Nürburgringu. Ten se v roce 1928 stal osudným pro jejího manžela, který zde při závodu přišel o život.

U automobilů zůstala

Eliška skončila se závoděním, ale autům vale nedala. Ettore Bugatti, v jehož vozech dosáhla největších úspěchů, ji pověřil, aby na cestách po Indii a Cejlonu prozkoumala možnosti exportu jeho vozů, pro firmu Baťa vedla prodejní úsek, a dokonce vymyslela název pneumatik Barum. „Při znárodňování gumárenského průmyslu se spojovaly značky Baťa, Rubena Náchod a Matador. Barum je složenina z jejich počátečních písmen,“ píše ve svých vzpomínkách.

Eliška Junková pomohla povznést československý automobilový sport na světovou úroveň:

V roce 1940 adoptovala osiřelého pětiletého synovce Vladimíra Pospíšila (1935-2022). Ten na ni před lety pro Deník zavzpomínal při akci Novobydžovský čtverec - Memoriál Elišky Junkové. „Řidička byla výborná a učil jsem se od ní. Ale bylo to krutý učení, protože nechtěla, abych jí v autoškole dělal ostudu. Takže ráno se vstávalo tak, abychom v šest hodin byli nahoře na Strahově a tam jsem dostával první lekce i první facky,“ řekl Vladimír, kterému Eliška celý život říkala láskyplně Vla.

Zajímavostí také je, že aby mohla drobná dáma, vážící něco málo přes padesát kil, ovládat závodní automobil, musela mít pod sebou speciální polštář a pedály nastavené prkénky.