„Rozcestí, ale značka žádná,“ zlobí turistu. Vyrazil do přírody, jenže místo loňských hvozdů ho čekaly holiny s haldami pokácených stromů. Kůrovcová kalamita je nejvíc vidět tam, kde byli lidé zvyklí výletničit po značených turistických stezkách. Ale třeba na Sedlo na Litoměřicko teď dojdou spíš po paměti a intuitivně, než po zelené.

Svahy pod oblíbeným vrchem u Litoměřic protínají stezky celé čtyřbarevné stupnice. Za časů epidemie je tu dost lidí i ve všední den. „Apokalypsa, katastrofa, neštěstí,“ kroutí hlavou v jedné skupince. Další si v dechberoucích výjevech lesní zkázy libují: prý stejně uhrančivé, jako výhled na krajinu vydolovanou z uhlí, jak je vidět ze zámečku Jezeří na Mostecku. Ještě jiní chválí, jak je z prokáceného území vidět do daleka.

Jan Gemela před lety vymyslel Muzeum vidlí. Letos nadchl sousedy v Lichnově pro hledání zbytků středověké hornické vesnice Havranov, která zanikla v 15. století.
Kůrovec na Bruntálsku odkryl tajemnou středověkou osadu Havranov

Na podobné debaty nemají čas značkaři, organizovaní Klubem českých turistů (KČT). Už teď vyrážejí do terénu na obhlídky, co všechno je čeká. Po skončení nejintenzivnějších těžebních prací vyrazí pod Sedlo se sadou barev, štětci a trochou ředidla Oldřich Lacina s parťákem. Budou nahrazovat ty barevné pruhy, které padly se smrkovou monokulturou. Značky namalují na zbylé stromy, zavděk vezmou i skalkami nebo kameny. „V krajním případě do země zapustíme informační kolík se značkou,“ předesílá Lacina s tím, že tyto značkařské kolíky dříve bývaly z umělé hmoty, nyní jsou hlavně kovové. Stromy, které někde těžaři uřízli jen do výšky značky, jsou podle něj řešení jen na několik let. Pahýl totiž po čase uhnije.

Že právě Sedlo a oblast pod ním patří v Českém středohoří k území nejpostiženějšímu kůrovcovou kalamitou, potvrzují lesáci. Zatímco v roce 2019 tam vytěžili kolem 25 tisíc kubíků kůrovcového dříví, loni to bylo už 100 tisíc a letos zatím 20 tisíc kubíků. A to pořád není všechno. „Těžbu ve zbývající části roku zatím nedokážeme odhadnout, ale neměla by převýšit 50 tisíc metrů krychlových kůrovcového dříví,“ zmínila mluvčí Lesů ČR Eva Jouklová. Kromě kácení se i zalesňuje. Lesáci chtějí letos u Sedla obnovit asi 65 hektarů lesa, hlavně listnáčů. Začali s tím už v polovině března. „V současné době tady máme v zemi asi 200 tisíc sazenic,“ vypočítala Jouklová. Aby toho nebylo málo, lesáci nebojují jen s kůrovcem pustošícím smrky. Extrémní sucho z předchozích let dopadá i na porosty modřínu a borovice, houba chalara ničí jasny, sazná nemoc kůry zase javory.

Značení prořídlo

Severočeští značkaři musí reagovat na dopady kůrovcové kalamity na stezky nejen v Českém středohoří. Značení značně prořídlo také v Krušných horách, na Labských pískovcích a ve Šluknovském výběžku na Děčínsku. „Je to ale problém prakticky v celé České republice,“ upozorňuje Václav Nič z děčínského KČT. Lesáci sice klub zpravidla informují, kde kvůli těžbě museli výrazněji sáhnout do značení. Chybějících prvků orientace v přírodě na severozápadě Čech je ale už tolik, že okamžité zásahy organizovaných turistů ani nejsou možné. Další tipy na obnovu stezek jim chodí od lidí prostřednictvím formuláře www.turistickeznaceni.cz, jiní značkařům dokonce volají.

Až padesátimetrové modříny ve smíšeném lese u Habrůvky na Blanensku. Lesník Lumír Dobrovolný ze Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny.
Modřín řešením proti kůrovci? Patří do lesa nové generace, míní odborníci

Leckde už jsou plody snahy značkařů o obnovu cest vidět. V národním parku České Švýcarsko jsou v holinách „značkosloupy“. „Když harvestory kácí strojově, uříznou nám stromy se značkou jen nad ní. My pak na tu kůru nebarvíme. Strhneme ji, protože by na neživém stromu časem stejně opadala. A přibijeme tam plechovou značku,“ líčí Nič. V Krušných horách jsou zase k potkání značky na ocelových kolících. Na některých místech Děčínska sáhli dokonce k variantě GPS navigace, když turisty orientují vzkazy na laminovaném papíru typu „Po 300 metrech odbočte doprava a po dalších 200 metrech doleva“. „Nejhorší je, že i když to obnovíme, v těžbě se bude dál pokračovat. Stabilní podobu tedy letos novému proznačení dát nemůžeme,“ uzavírá Jan Pásler, který šéfuje značení na Litoměřicku.

Jak že se to vlastně značí?

Značí se hlavně na rozcestí. Tam, kde jdou cesty rovně, je značka zpravidla po 250 metrech. Tomu se říká značky útěchy, aby turista nebyl nervózní, že sešel z trasy. Pokud jde stezka přes obec, značkaři často lepí na stojany veřejného osvětlení značky-samolepky. Plechovými značkami zase pobíjejí mrtvé dřevo, třeba sloupy elektrického vedení.

Značky se na objekty umísťují zhruba do výše očí. Vhodnými objekty pro ně jsou většina stromů, elektrické a telefonní sloupy, lampy, skály, velké kameny, v případě souhlasu majitelů i domy, zdi a ploty. Pro umístění značky se nehodí bříza a další bělokoré stromy, suché kmeny, boží muka, kostely, kaple a další objekty náboženského nebo kulturního významu.

Na značení vyráží organizovaní turisté v květnu, tedy až se stromy olistí. Při obnově značení se totiž dělá i výřez keřů a větví tak, aby značky byly vidět i z větší vzdálenosti. A to se bez listí špatně odhaduje, protože olistěné větve klesnou, a změní tak svoji polohu. Značkařská dvojice tak s sebou nosí i zahradnické nůžky a ruční skládací pilku.

Náklady na značení pokrývají organizovaným turistům dotace od státu a menších samospráv, ale i Lesů ČR a sponzorů. Stávající turistické stezky nejsou dogma. Obměňují se, třeba při změnách vlastnictví pozemků. Značkaři ale musí všechny změny hlásit vydavatelům tištěných map a správcům webu Mapy.cz.