Ačkoli mu před pár měsíci bylo čtyřiadevadesát, při rozhovoru byste mu tolik nehádali. Hlas stále pevný, chůze ucházející, paměť jako velkokapacitní hard disk. K tomu stále jiskra v oku, úsměv, velký temperament a ochota vyprávět.

„Když se mě ptají na věk, říkám, že jsem tak starý, jako anglická královna. Ta je ale o dva měsíce mladší,“ směje se muž bydlící se svou dcerou v domku u lesa na pomezí Rychvaldu a Dolní Lutyně.

TENIS MU UČAROVAL

Pochází ale z Doubravy, kde se narodil v kolonii Mexiko u nádraží, kde se na tamním kurtu seznámil s tenisem. „To bylo na začátku třicátých let, kdy jsem tam jako kluk očumoval a hráčům sbíral míčky. Od osmi let jsem pak hrál tenis, závodně, nejvýš třetí třídu v okresním přeboru,“ vzpomíná.

Později se Lubomír Otisk stal trenérem a jeho svěřenci se v 70. letech coby žáci utkávali v ostravských Komenského sadech například s legendárním Ivanem Lendlem. „Pamatuju, jak v jednom zápase Kremer vyhrál první sadu a matka pak Ivana peskovala u plotu tak, že až brečel,“ usmívá se Lubomír Otisk.

close Čtyřiadevadesátiletý Lubomír Otisk z Dolní Lutyně je ve svém věku stále velmi vitální. Do svých 90 jezdil na kole a hrál tenis. Vlastní dokonce poválečnou tenisovou raketu od hraběte Larische. info Zdroj: Deník / Tomáš Januszek zoom_in

Mezi svými věcmi schovává i opravdovou raritu, kterou je tenisová raketa, s níž hrával hrabě Larisch, majitel místních dolů a dalších podniků. Lubomír Otisk se k ní dostal po válce, kdy byl opuštěný Larischův zámek v Karviné-Solci pod správou státu.

„Po válce, v roce 1945, jsem pracoval v mzdové účtárně na karvinské šachtě Jan Karel Dozvěděl jsem se o tenisovém kurtu v parku u zámku, který byl sice zarostlý, a tak jsme ho museli spolu s bratrancem a bratry Gebauerovými opravit a pak tam hrávali pravidelně. A zrovna v té době byl při likvidaci ruin zámku objeven zasypaný sklep, ve kterém byly obrazy, koberce a různé další věci. …a také asi deset tenisových raket. Za pomoc při inventuře na účtárně jsem si pak mohl z těch věcí něco vybrat. Koberce mě nezajímaly, obrazy těch šlechticů mě nezajímaly, ale zato ty rakety! Vybral jsem si tu nejdražší dřevěnou dunlopku, od samotného Larische! Jen si to představte! Hrál jsem s ní ještě mnoho let a mám ji dodnes,“ říká vitální senior.

TENISOVÁ PODOBNOST S PREZIDENTEM ČISTĚ NÁHODNÁ

Ze své pozdější tenisové kariéry se rád pochlubí fotkou, na které je zachycen, když zahrává volej u sítě. Tenisoví pamětníci si jistě vzpomenou na snímek, který takto zachycuje i bývalého českého prezidenta a vášnivého tenistu Václava Klause.

„Ta moje fotka je z roku 1975 nebo 76 z turnaje veteránů v Chrudimi. Když v devadesátých letech vyšla v novinách fotka s Klausem, zjistil jsem, že je podobná té mé. Tak jsem si ji vystřihl, nalepil je vedle sebe a vzal na vyhlašování ankety Zlatý kanár v Přerově. Chtěl jsem to Klausovi ukázat osobně, ale nepustli mě k němu. Ale podařilo se mi to předat chlapům z ochranky, kteří mu to ukázali. Pak jsem viděl, jak mě hledal na tribunách, zamával mi a podepsal se,“ říká Otisk a důkazem v ruce.

Jak dodává, rád vzpomíná na tenisty Hřebce, Drobného, Kodeše a jednou před zápasem ve Frýdku-Místku prý pinkal s legendárním Janem Kukalem. „Požádal mě, zda bych mu dělal sparingpartnera, aby se před zápasem rozehrál,“ vzpomíná Lubomír Otisk

NEJSTARŠÍ TENISTA V KRAJI

Svůj milovaný tenis hrával až do svých devadesáti. „Naposledy jsem si pinknul v květnu 2016. Skončil jsem s tím, protože špatně vidím a tak mě to přestalo bavit. Když mi byli funkcionáři přát k jubileu, říkali, že jsem prý byl aktivní tenista v kraji,“ směje se Otisk.

Když v roce 1986 odešel do důchodu, ani poté nezahálel. Bavil se tenisem, lyžováním, pěstoval kaktusy, hrál divadlo, maloval v domě je plno jeho obrazů krajin nejčastěji průmyslové a beskydské. A také rád jezdil na motorce.

„Do devadesáti jsem ještě jezdil na kole. Když se mě dnes ptají, jak se mi povedlo dožít s tak vysokého věku, vždycky říkám, že je to kozím mlíkem, co jsem vždycky pil,“ usmívá se sympatický otec dvou dětí, děda dvou vnuků a dvou vnuček a praděda pěti pravnuků.