Rozdávat obecně platné rady ale odborník rozhodně nechce. Na základě dlouholetých analýz totiž dospěl k závěru, že lidé sice mají spoustu stravovacích zlozvyků, každý však jiné. Zároveň nelze uplatňovat jídelníčkové kánony násilně a bez znalosti prostředí, možností i financí daného klienta. „Pro každého člověka je nutné vypracovat dokonalou individuální analýzu. Nejde mu dát nějaký vzorový jídelníček s tím, že se jím bude řídit. On mi třeba řekne, že si ho nemůže dovolit nebo to neumí uvařit. Někdy by se dokonce zeptal, co to je. Klient tedy potřebuje nejen seznam jídel, ale také kuchařku s návodem na střídání pokrmů a jejich přípravu. Ideální obecný jídelníček lidem vydrží maximálně čtrnáct dní, což je k ničemu,“ je přesvědčen Fořt.

Připojil i jeden konkrétní příklad: „V našich zemích nemůžete očekávat, že veřejnost bude významně často konzumovat ryby. Český muž si maximálně koupí zavináče, uzenáče nebo rybí salát. My jsme suchozemci a naši předci historicky možná v čisté tekoucí vodě chytli občas pstruha. Bydlím mezi rybníky a v tom parném červenci v nich nebyla voda, ale špenátová polévka. Nebyl tam kyslík, takže nevím, jak ti kapři dopadnou. Ale třeba dobře a bude dodržena tradice, kdy si Češi dají smaženého kapra na Vánoce, což bude jejich jediné seznámení s rybou během roku.“

Do supermarketu jen se seznamem

V rozhovoru ale expert jednu univerzální radu přece jen nabídl. Ta zní: „Důležité je udělat si seznam toho, co chcete koupit, protože víte, co budete vařit. Proto musíte mít stravovací plán minimálně na tři dny dopředu. A vědět, na kolik vás nákup vyjde. Vyberete si tedy jogurt, který cenově odpovídá vaší kapse nebo tomu, co o něm víte. Podle toho zvolíte bílý, nebo s marmeládou, nízkotučný, nebo klasický, tuzemský, nebo řecký. Většina nakupujících ale takto nepostupuje a dává do košíku intuitivně to, co jim přijde pod ruku.“

A jak Petr Fořt vnímá chemii v potravinářském průmyslu a co soudí o vysoce průmyslově zpracovaných potravinách? Proč máme po lesních borůvkách modrý jazyk, zatímco po těch velkých kanadských ne?

Dočtete se v rozhovoru v zítřejším tištěném Deníku.