Vytápění ohněm slouží často jako doplňkový zdroj tepla, který využijete hlavně na jaře a na podzim, ale i za studených letních večerů. Moderní krbová kamna i krbové vložky fungují z hlediska provozu podobně, hlavní rozdíl je v instalaci. Zatímco krbová kamna se instalují rychle a jednoduše, obestavba krbové vložky je náročnější. Na trhu najdete také výrobky, které mohou fungovat dokonce jako hlavní zdroj tepla v pasivních domech. Jak vybrat nejvhodnější a jak moc záleží na konstrukci a technických parametrech?

Přídavné spalování

Začněme klasikou, kterou jsou samozřejmě tradiční krby s otevřeným ohništěm. Když odhlédnete od atmosféry, kterou dokáže pohled na tančící plamínky ohně spolehlivě vytvořit, při vytápění poslouží otevřený krb spíše jako doplňkový zdroj. Teplo do místnosti předává pouze konvekcí, tedy prouděním vyhřátého vzduchu – když vyhasne, není teplo.

Romantika nevyváží nízkou účinnost spalování i špatný přenos tepla. Nemluvě o špinění sazemi. Proto se využívají krbové vložky, což jsou ocelové nebo litinové uzavřené celky, jakési vnitřnosti krbu, které je třeba uzavřít do dutiny z izolačního materiálu, jako je kalciumsilikát či vermikulit. Topeniště je obestavěné a dochází k lepšímu promísení vzduchu a dřeva.

Účinnost ještě vydatně umocňuje přídavné spalování. O primárním spalování mluvíme, když jde o spalování paliva na roštu za přístupu vzduchu. Do kamen se přivádí spodem, většinou přes popelník, a směřuje pod rošt. Skrz rošt pak proudí tahem nahoru do komína. Reguluje se páčkou nebo táhlem, které otevírají a uzavírají přívod vzduchu. Primární spalování je pro topení naprosto základní, využívá se totiž při rozdělávání ohně. V této první fázi hoření dřevo praská, tvoří se v něm trhliny a obsažená voda se odpařuje a je odnášena tahem rovnou do komína.

Sekundární vzduch se obvykle předehřívá ve vnějším plášti a do samotného topeniště proudí přes regulátor nebo trysky v horní přední části topeniště. Obvykle se dá také regulovat. Během sekundárního spalování dochází díky přístupu vzduchu ke spalování plynů a nespálených částic, které by jinak odešly do komína.

Terciární vzduch je doplňkový přídavný vzduch v zadní nebo boční části vnějšího pláště a do topeniště proniká soustavou otvorů v zadní a horní části topeniště. Není regulován – kamna jej nasávají tahem komína, a přirozeně tak zásobují plamen kyslíkem podle potřeby a fází hoření. Že působí, poznáte podle bočních plamínků, hořících mimo hlavní plamen. S jednoduchým spalováním se v pohodě pohybujete nad úrovní účinnosti šedesát procent, s dalšími technickými vychytávkami se dostanete až k devadesáti procentům. Nabízí se také možnost vložit krbovou vložku do stávajícího otevřeného krbu, a vylepšit tak účinnost spalování.

Blahodárné sálání

Teplovzdušné krby oceníte u chat a chalup, když potřebujete rychle dostat teplo do prostoru. Krb nasává studený vzduch spodní mřížkou, v komoře krbu se ohřeje a pak stoupá nahoru. Další ventilační mřížka je umístěna pod stropem místnosti – tudy proudí ohřátý vzduch zpátky do prostoru. Díky teplovzdušnému rozvodu je možné vytápět i vzdálené místnosti. Nevýhodou však je špatně regulovatelné hoření a nutnost přikládání zhruba každé dvě až tři hodiny. Oheň z krbu se však dokáže postarat i o ohřev vody.

V případě teplovodních krbů topeniště poslouží jako zdroj tepla pro výměník s vodou. Ohřátá voda pak proudí pomocí rozvodů do dalších místností, kde cirkuluje jako teplonosné médium. Krbové vložky s teplovodním výměníkem se postarají o ohřev užitkové vody do radiátorů či do akumulační nádrže, která domácnost zásobuje teplou vodou třeba pro mytí a vaření. Je však třeba vzít v úvahu, že akumulační nádrž potřebuje dostatek místa a celý systém je složitější.

Výhodou akumulačních krbů je, že sálají i po vyhasnutí topeniště. Nemají ventilační mřížku, teplo se ukládá do obestavby, která tvoří tzv. akumulační prstence. Právě ty dokážou uvolňovat akumulované teplo až dvacet hodin po vyhasnutí ohně. Sálavé teplo přijme hutný materiál a následně ho vydává v podobě záření.

Uplatňují se především materiály, jako jsou keramika, akumulační vyzdívky a obklady ze šamotu, mastku, ale i z pískovce. U obkladu lze využít i princip hypokaustu – vzduch, který se ohřeje od horké krbové vložky, proudí v systému kouřových tahů (kanálů) a odevzdává přitom teplo akumulačnímu plášti, který ho později sálá do interiéru. Především alergici ocení, že při sálání se ohřívají přímo předměty v místnosti, nikoli vzduch s prachovými částicemi.

Krbová kamna s výměníkem

Další možnost, jak si dopřát potěšení z plápolajícího ohně, představují krbová kamna. Jejich předností je především jednoduchá montáž – stačí je dovézt, napojit na komín a můžete topit. Krbová kamna však slouží především pro lokální vytápění, teplo z nich tedy využijete jen v místnosti, v níž stojí.

Podobně jako krby mohou být jak konvekční, tak i akumulační, přičemž akumulaci obvykle zabezpečuje akumulační obklad nebo prstence osazené nad ohništěm kolem kouřovodu – během topení se nahřejí a potom odevzdávají teplo přes plášť spotřebiče do místnosti. Obvykle jsou schopné vyzařovat akumulované teplo až dvanáct hodin po vyhasnutí ohně. K dispozici jsou jednoplášťová sálavá kamna, která se rychle zahřejí a hodí se spíše pro vytápění jedné místnosti. Dvouplášťová konvekční kamna se sice rozehřívají pomaleji, ale vzduch v mezeře mezi plášti se nahřívá a stoupá do vzduchu v místnosti.

Účinnost moderních krbových kamen dosahuje až osmdesáti pěti procent, u peletových kamen dokonce až devadesáti osmi procent.

Pokud jimi chcete vytápět celý dům, je na místě pořízení kamen s výměníkem. Dokážou předávat teplo do topných těles, většinou přes velký zásobník topné vody, která je ohřívána třeba dohromady s plynovým kotlem. V závislosti na výkonu mohou kamna pokrýt velkou část tepelných ztrát objektu. Nutná je však instalace pojistky, zabraňující přehřátí celého systému, takzvané vychlazovací smyčky.

Ta vás ochrání při výpadku elektrického proudu, který je nutný pro oběhové čerpadlo. Pokud voda dosáhne příliš vysoké teploty (obvykle 95 °C), uzavře se přívod primárního vzduchu do spalovací komory, a dojde tak k zabránění hoření a dalšímu ohřevu. Aby byla kamna opravdu efektivní, pořiďte si výrobek s externím přívodem vzduchu. Oheň potřebuje k hoření správný tlak a množství vzduchu. Kamna, která nemají externí přívod vzduchu, si ho vezmou z vytápěné místnosti. V té pak musíte častěji větrat, což vede ke ztrátám tepla.

Správný výkon

Rozhodně nejdůležitějším parametrem při výběru krbových kamen nebo krbové vložky je výkon. Poddimenzovaná kamna jsou systematicky přetěžována a výrazně klesá jejich životnost, předimenzování kamen má zase za následek jejich „dušení“, zadehtování. Výkon kamen vychází z objemu místnosti v kubických metrech a je násoben tepelnou ztrátou domu. Výsledkem je požadovaný výkon ve wattech.

U novostaveb se můžete řídit výpočtem tepelných ztrát, který je součástí projektové dokumentace. U domů budovaných zhruba před deseti až dvaceti lety musíte vycházet z úrovně jejich zateplení, těsnosti oken a velikosti vytápěného prostoru. U rekreačních objektů, chat a chalup nebo domů s výrazně horším zateplením a netěsnými okny si pořiďte výkonnější kamna.

Plusy a minusy
KRBOVÁ KAMNA
+ jednoduchá a rychlá montáž, nižší cena, menší požadavky na prostor, menší požadavky na komín, nižší spotřeba paliva (1,5–3 kg/hod.)
- menší výkon (2–20 kW)
KRBOVÉ VLOŽKY
+ vyšší výkon (3–35 kW), lze je použít do stávajících krbů (zvýšení výkonu)
- vyžadují komín s větším průměrem, větší spotřeba paliva (3,5–4 kg/hod.), vyšší cena (od 20 tisíc Kč + výdaje na obestavění a obložení)

Stavba krbu s uzavřenou vložkou

*Připravte si podrobný nákres, jak bude krb vypadat, a podle něho se budete dále řídit při stavbě. Měli byste mít přibližný odhad, kolik bude krbová soustava vážit a jestli strop tuto váhu unese.

*Připraven musí být také funkční komín s dostatečným průměrem. Pokud neodpovídá požadavkům na odvod spalin, je nezbytné zajistit jeho úpravu (vložkování nebo vrtání). Schválení parametrů pro odvod spalin a finální revizi komínů zajišťuje certifikované kominictví.

*Opatřete si vhodný materiál. Kromě krbové vložky, větrací mřížky, kouřovodů či výměníků budete potřebovat spojovací materiály: tmely, lepidla, malty či kamnářskou perlinku. Pro zdění lze kromě klasických materiálů, kterými jsou cihly a šamotky, používat také lehké liaporové tvarovky či různé akumulační tvarovky.

*Nezapomeňte na izolační desky určené pro krby, odolávají teplotám až 1200 °C. Jsou vyráběny například z expandovaného vermikulitu nebo z kalciumsilikátu. Jednotlivé typy se liší rozměry, pevností v tlaku, prašností a cenou.

*Příprava je za vámi a přichází na řadu samotná stavba. Prvním krokem bude izolace zadní stěny za krbem, na kterou připevníte několik vertikálních pásků nařezaných z izolace a na ně pak umístíte izolační desku. Vzniklá vzduchová mezera velmi dobře pomáhá izolaci stěny.

*Dalším krokem je vytvoření spodní krbové části. Někdy je součástí dodávky krbové vložky, pak je snadno sestavíte jako stavebnici. Pokud není, vyzdíte ji z příslušných materiálů. Na připravené místo usadíte krbovou vložku. Když je krbová vložka usazena, pusťte se do jejího obezdění. Obezdívka je na vás – může být tvořena jak izolačními deskami, tak šamotkami.

*Nyní vás čeká napojení kouřovodu komínu. Jestliže krbová vložka nemá kouřovou klapku, nezapomeňte ji osadit. Je dobré si kouřovod sesadit na sucho. To zjednoduší následnou instalaci. Instalovaný kouřovod dotěsněte kamnářským tmelem. V této chvíli je potřeba udělat zkušební zátop, topit byste měli asi hodinu. Pomocí zátopu zjistíte případné netěsnosti, které ještě můžete opravit a vyřešit.

*Na řadu přichází stavba horní části krbu pomocí izolačních desek, které jsou připevněny na rám. V horních dílech je třeba vytvořit otvory pro osazení krbových mřížek. Horní část krbu se zaklopí nad koncem kouřovodu tzv. protipožární přepážkou o tloušťce zhruba 80 mm. Dostavbu můžete ukončit nebo pokračovat až do výšky stropu.

*Na zhotovenou konstrukci krbu na konec nanesete kamnářskou maltu s perlinkou a následně omítku anebo ji oblepíte obkladem. Nezapomeňte osadit krbové mřížky. Nechte konstrukci vyschnout aspoň tři dny a teprve pak můžete v krbu poprvé zatopit. Nebojte se zápachu, opalují se barvy, tmely a ostatní spojovací materiály. Při dalším topení už zmizí.

Instalace krbových kamen

Krbová kamna mají výhodu, že jsou poměrně levná a navíc je lze zabudovat do místnosti dodatečně. Montáž vlastními silami není obtížná, nicméně samotná manipulace s kamny není snadná, protože většinou váží desítky ba i stovky kilogramů.

Odsouhlasení kominíkem je ovšem nevyhnutelné. Poradí vám mimo jiné s výběrem správných kamen, jejich umístěním, potřebným odtahem spalin a přívodem vzduchu pro spalování. Je to také ten, kdo nové topeniště po instalaci a před uvedením do provozu přebírá.

Promyslete si, kde budou nová kamna umístěna, protože co typ, to různá výška a šířka. Volně stojící krbová kamna jsou velmi variabilní variantou. Můžete je postavit do rohu, ke stěně nebo do volného prostoru.
Nezapomeňte dodržet bezpečnostní opatření. Kamna vždy musí stát na nehořlavém materiálu, ideální je izolační deska nebo dlažba.

Vzdálenost od hořlavých materiálů by měla být 80 cm. Kamna musí mít odstup od zdi 20 cm a u podlahy je nutné, aby vždy od vnitřního okraje otvoru ohniště izolační deska přečnívala zepředu o minimálně 50 cm a ze strany alespoň o 30 cm.

Kamna se vyrábějí s kouřovodem. Tato roura je spojovacím článkem mezi krbovými kamny a komínem. Měla by být dlouhá max. 2–3 metry a mít max. 2–3 oblouky. Jedině tak bude odcházet kouř vyprodukovaný v kamnech zcela bez problémů. Průměr roury musí odpovídat průměru odvodního hrdla kamen. Kdyby netěsnil, bude se kouř vracet do místnosti. Optimální variantou je použití zadního vývodu kouřovodu, pokud to konstrukce kamen umožňuje.
Kouřovod byste měli zapojit do komína nejkratší cestou. Pokud má místnost komínový odtah, umístěte krbová kamna do jeho blízkosti. Pokud tomu tak není, musíte kamna postavit u venkovní stěny, kouřovod vyvést směrem ven a na fasádu nainstalovat systémový komín z nerezové oceli.

K propojení kamen s komínem budete potřebovat vrtací kladivo s dlátovým vrtákem, míchací nástavec, zednickou lžíci, nástrčkový klíč s T rukojetí, skládací metr, jemný prachový filtr, ohnivzdornou maltu a vodováhu.

Jakmile si zvolíte místo, změřte nová kamna a vyznačte na stěně výšku, ve které má být vyveden kouřovod do komína. Přidržte vložku na stěně a obkreslete její obvod. Vyvrtejte nyní pomocí příklepové vrtačky nebo vrtacího kladiva těsně vedle sebe otvory uvnitř značení a pak opatrně vysekejte otvor kladivem a sekáčem. Namíchejte ohnivzdornou maltu a naneste ji pečlivě kolem otvoru ve stěně. Má-li být kouřovod veden hořlavými stavebními materiály ve stěně, například konstrukcí z dřevěných stojek, nahraďte je nehořlavými materiály, například pórobetonem. Nyní umístěte komínovou zděř do otvoru ve stěně. Ani trubka kouřovodu, ani komínová zděř do stěny nesmějí zasahovat do průřezu komína!

Postavte krbová kamna ve vzdálenosti minimálně 20 cm od stěny a připojte kouřovod. Aby bylo vše utěsněno, opatřete připojení u kamen páskou ze skelných vláken a zasuňte kouřovod. Druhý konec trubky zasuňte do komínové zdířky ve stěně. Při usazování kamen podložte kamna textilií nebo podobným materiálem, aby se ochranná deska nepoškrábala.

Poté, co jsou krbová kamna vodorovně usazena, je třeba namontovat boční a krycí kachle. Závěrem musí u nově vzniklého topeniště provést přejímku kominík. Pokud není k dispozici odtah komínem, musíte kouřovod vyvést vnější stěnou. Vyplňte pak dutiny kolem trubky nejen ohnivzdornou maltou, ale i minerální vatou.