Stále vitální hornický důchodce takto tráví už 15. letní sezonu. Po poledni dojede z Žukova do stájí v Olšinách, zapřáhne české teplokrevníky Merlina a Rivala, každému dá po cukříku, a necelou třičtvrtěhodinu mu trvá, že dojede k zámku, kde už na něj čekají nedočkaví zákazníci. A takto to má po celé léto.

„Na konci srpna už jízdy končí. Docela se těším. Mám hospodářství, své koně a taky sedm vnuk. I těm se musím věnovat,“ říká usměvavý sedmdesátník. Kolem koní dělá už 50 let. Někdy počátkem sedmdesátých let jeho otec odkoupil koně od podniku Rekultivace a lidem v Žukově přeorával záhumenky.

A když se mladý Valter vrátil z vojny, začal se o koně starat naplno on. Do toho se ženou postavili dům. „I já jsem sousedům a dalším oral záhumenky. Ale upadá to. Kdysi jsem jezdíval až třiceti hospodářství a letos už jen pět. Lidi si dnes brambory koupí, než aby se dřeli,“ konstatuje Broda.

Ale zpět ke koním a vyhlídkovým jízdám. Těch si užije nejen v Karviné, ale protože má vlastní koně i kočár, jezdívá i svatby nebo slavnosti doma na Českotěšínsku. „Nemám žádné webové stránky. Spoléhám na to, že si o mě lidi řeknou a když má někdo zájem, domluvíme se,“ dodává koňák Broda, který má doma ve stáji tři starokladrubáky a jednoho poníka.

Kočár po hraběti Larischovi

Kdybyste se někdy chtěli svézt, vězte, že u pana Brody sedíte v kočáře, který patřil samotnému hraběti Larischovi. „Znám ten příběh z vyprávění. Když po válce musela rodina Larischů odjet z Československa, nechal tady pan hrabě u lidí, kterým důvěřoval, část svého majetku a něco se pak podařilo dostat přes hranici k němu do ciziny. A nechal tady i kočár značky Mylord, který hrabě nechal u pana Pruse, který mi jej v sedmdesátých letech odprodal. Manželce jsem ani neříkal, kolik stálo, dokonce otec mi na něj ještě přispíval,“ vzpomíná Valter Broda, jak začal s kočárem vozit hosty na svatbách svých kamarádů.

Občas vyveze svůj kočár i své černé Starokladrubáky na večerní projížďky do Karviné. Kočár je třikrát repasovaný, ale majiteli se ani po detailním rozebrání nepodařilo zjistit, jak je starý. Ale s ohledem na to, co o něm ví, komu ve které době sloužil, bude mít minimálně 80 let let. Možná více.

Jak říká Valter Broda, lásku ke zvířatům musí mít člověk dánu shůry. Mám koně rád, dělám kolem nich padesát let. Za života se snažím tomu zvířeti dát, co potřebuje, ale pořád koně beru jako hospodářské zvíře. Už se mě na to i ptali, co udělám, až mi koně zestárnou. Možná mě někteří odsoudí, ale přiznávám, že v tomto nemám rád sentiment. Žádné zvířecí útulky nebo hrobečky. Bez slzičky to určitě nebude, ale domluvím se s řezníky, ať si koně odvezou a hotovo. Tak to v životě, hlavně v tom zvířecím chodí,“ říká bez vytáček Valter Broda.