Z původního koníčka se stala práce a rodinný minipivovar dnes vede jeho syn David. Vaření zlatavého moku s názvem Skřečoňský žabák se věnuje na plný úvazek spolu se svým švagrem. Prostory postupně zvětšovali, ve sklepě mají spilku, v přístavku je varna a v garáži ležácký sklep, kam se vejde osm tisíc litrů piva.

Nadšené, i když nelehké začátky

Jak říká vyučený automechanik David, svého rozhodnutí vařit pivo, nikdy nelitoval. „Někde jsem slyšel, že člověk by měl nejpozději každých osm let změnit zaměstnání. Já se od vyučení věnoval autům, ale přiznávám, že mě to postupně přestávalo bavit. Navíc jsem stavěl dům a práce automechanika se mi trochu vzdalovala. Tak jsem šel do fabriky a když otec začal s vařením piva, samozřejmě jsem mu pomáhal,“ vzpomíná, jak začal jeho přerod v pivovarníka.
První lahve s žabákem prodávali v roce 2011 před Vánocemi.

„Otec to původně měl opravdu jako koníčka. Zpočátku chodil normálně do práce, ale když se to rozjelo, v květnu dalšího roku dal výpověď a já šel z práce pár měsíců po něm, někdy v srpnu 2012,“ vzpomíná David.

Tvrdá konkurence

Pak přišla éra rozšiřování prostor, vylepšování receptur a hlavně prodej. Pivo Skřečoňský žabák se jinde než u zdroje moc koupit nedá, což jeho majitelům ale nevadí. Pivo prodávají hlavně v PET lahvích nebo v sudech soukromým zájemcům, a na nedostatek zákazníků si nestěžují.

„S těmi hospodami je to problematické. Když už se s nějakým hospodským domluvíte, okamžitě to vyčíhnou lidi zastupující velké pivovarské koncerny a nabídnou hospodskému tak exkluzivní podmínky, jaké by mu nikdy nenabídli, kdyby nešlo o to, zlikvidovat konkurenci. A hospodský zpravidla neváhá a vezme jejich nabídku,“ líčí David Janoszewski.
A jak opakuje, svého rozhodnutí vařit pivo nelituje. „Když vidím, že lidem chutná, mám z toho radost. Lidi se vracejí a to je dobrý pocit. Proto tuto práci dělám,“ rekapituluje posledních deset let svého života.

Vařit pivo s radostí a láskou

Největší nápor je v pivovaru od dubna do konce září. „To jedeme naplno. Od pondělí do pátku se snažíme dát pivovaru maximum a o víkendu nepracovat. Samozřejmě, když je potřeba stočit pivo, musí se to udělat, ale obvykle se střídáme se švagrem. Někdo musí být během víkendu na telefonu taky proto, kdyby někde došlo pivo, aby bylo možné okamžitě doplnit zásoby,“ vysvětluje.

A odkud se vzal možná trochu netradiční název jejich piva? Jak se píše na webových stránkách minipivovaru: „Ve skřečoňských mokřadech pod lesem Baginec uslyšíte žáby kvákat (skřečet) jediné: „Skoč si na jedno!". Místní dobře vědí, že myslí poctivé pivo, které se, ne náhodou jmenuje po nich.“

Takže tolik k názvu piva, které jeho autoři vaří několik druhů – od světlé desítky přes sváteční patnáctku až po speciály typu american ale pale anebo silný jednadvacetistupňový porter. Speciál uvaří také při příležitosti letošního výročí založení pivovaru.

Žabák chutná běžným lidem i znalcům

Že svou práci dělají homebreweři ze Skřečoně dobře, svědčí nejen zájem zákazníků, a třeba také ocenění Regionální potravina Moravskoslezského kraje. V roce 2019 ho Skřečoňský žabák získal za světlou jedenáctku a o rok později za polotmavou třináctku.

Jak už bylo řečeno, domácí pivo ze Skřečoně ochutnáte jen v několika hospodách v okolí Bohumína – například v restauraci Rustikal v Dolní Lutyni nebo v Babylon Café v centru Ostravy. V plastových lahvích ho koupíte v Bohumíně v pivotéce na třídě E. Beneše v Bohumíně a v pivotéce v Ostravě-Porubě.

Pivovarník David Janoszewski, jinak také vášnivý mořeplavec, se do důchodu zatím nechystá. Nicméně pomalu přemýšlí, kdo z rodiny pivovar jednou převezme. „Já mám dceru, švagr dvě, takže to zatím moc na předávání nevypadá. Ale uvidíme, ještě je čas,“ říká s úsměvem.