První fázi uprchlické vlny Česko zvládlo díky dobrovolníkům. To ale nestačí

Právník Volodymyr Melnychuk přišel se svou rodinou do České republiky z ukrajinského města Oděsa, cesta přes různé země jim zabrala měsíc. Jednou z motivací opustit domov byly zdravotní problémy malého syna, pro kterého nebyla ve válkou zmítané Ukrajině k dispozici potřebná péče. Specialisty rodina našla v Českých Budějovicích, v okolí kterých od dubna bydlí a otec pracuje v poradně pro cizince a migranty.

„Během jednoho dne jsme dostali dočasnou ochranu, během několika týdnů byl na úřadech práce připravený systém pro uprchlíky. Byli jsme velmi příjemně překvapení, nemáme žádnou negativní zkušenost, vše bylo jednoduché,“ pochvaloval si Melnychuk přístup českých úřadů na nedávné debatě serveru EURACTIV.cz a Deníku v Českých Budějovicích.

Pozitivní zkušenosti této konkrétní rodiny, zdá se, nejsou ojedinělé. Podle europoslance Tomáše Zdechovského (KDU-ČSL, EPP) patří Česko mezi země, které uprchlickou vlnu zvládají nejlépe.

Uprchlíci z Ukrajiny pracují, někteří už umí česky. Pobyt na jihu Čech si chválí

„Navštívil jsem centra po celé republice, díky městům, obcím, záchranným složkám, neziskovým organizacím a soukromníkům se podařilo tyto lidi velmi rychle ubytovat, pomoci jim. Kolegové z celé EU říkali, že nic tak skvěle zorganizované v životě neviděli. Můžu srovnat s Řeckem, Maltou, Itálií nebo Tureckem – česká organizace byla a je špičková,“ nechal se slyšet europoslanec.

Podle ředitele Diecézní charity České Budějovice Jiřího Kohouta na začátku dost pomohlo, že jako první do Česka přicházeli rodinní příslušníci lidí, kteří zde už pracují a mohli jim tak pomoct s integrací. „Tím jsme získali čas, stát byl schopen reagovat a nastavit správně asistenční centra v jednotlivých krajích. Lidé zároveň otevřeli své domovy a přispívali do sbírek,“ shrnul důvody českého úspěchu Kohout.

Kaňky se samozřejmě najdou, například v případě problémů okolo ukrajinsko-maďarských Romů. Podle Zdechovského se však vzhledem k celkovému počtu uprchlíků v Česku jednalo „o bouři ve sklenici“, šlo totiž jen o několik stovek lidí z celkových asi 350 tisíc.

Zkušenosti z jižních Čech

Příliv uprchlíků se daří velmi dobře zvládat i v Českých Budějovicích. „Situace je stabilizovaná, nezaznamenali jsme žádné velké problémy. To, co se děje v médiích a na sociálních sítích, je ale úplně jiná věc. Skutečný a mediální obraz současnosti se podle mě dost významně rozcházejí,“ řekl náměstek primátora Českých Budějovic pro sociální věci a školství Tomáš Chovanec (HOPB).

Jeho město na zvládání uprchlické vlny vyčlenilo 10 milionů korun, díky kterým financuje dětské obědy ve školách, ubytování nebo provoz komunitního centra. Podle Chovance se však jedná pouze o jednu položku v celkové pomoci, protože spousta práce a podpory není placená a nedá se vyčíslit.

Právě dobrovolníci a běžní lidé hráli především na začátku krize zcela zásadní roli. „V jihočeském asistenčním centru bylo zapojeno asi 600 dobrovolníků, odvedli 5000 hodin dobrovolnické práce za dva měsíce. Skvěle funguje potravinová banka i nábytková banka,“ řekl Kohout.

To samé platí pro bydlení. „Uprchlíky jsme byli schopní ubytovat díky ochotě soukromníků, buď přímo konkrétních lidí nebo penzionů,“ dodal ředitel, jehož charita pomohla najít byt i rodině Volodymyra Melnychuka. Soukromé bydlení doplňuje celkovou mozaiku, vlastní bytový fond dalo k dispozici i město.

Po válce už rusky nepromluvím, říká uprchlice z Ukrajiny Olena

I když byla první vlna solidarity obrovská, je jasné, že nic netrvá věčně a prvotní pomoc se musí proměnit v úspěšnou integraci. „Uvědomujeme si už asi měsíc, že s dobrovolníky do budoucna nemůžeme počítat, musíme se připravit a pracovat na jiné bázi. Přecházíme do druhé, možná už třetí fáze, musíme vše profesionalizovat, pracovníky už začínáme platit,“ řekl Chovanec.

Stejně to vidí i Kohout. „Solidarita lidí slábne, ale to je přirozené. V tuto chvíli by měl nastoupit stát, z části se to už děje. Můžeme využít různé dotační tituly, například z ministerstva vnitra dostaneme 2,8 milionu korun na provoz poradny pro migranty a humanitární pomoc. Pomáhají nám i města a obce,“ uvedl ředitel s tím, že komplexnější výzvy jako kapacity ve školství, pracovní místa a dlouhodobé ubytování se musí vyřešit na státní úrovni.

Česko v tomto ohledu velmi spoléhá na mimořádné prostředky z evropských fondů. Podle Tomáše Zdechovského už o ně vláda zažádala a do konce června by miliardy korun měly dorazit.

Lidovecký europoslanec však upozornil na to, že uprchlíci s sebou nenesou jen náklady. „Ukrajinci přináší peníze do českého sociálního a daňového systému, všichni platí DPH, 50 000 z nich začalo okamžitě pracovat a platit veškeré daně a sociální a zdravotní pojištění, to vnímám jako obrovský úspěch. Rozhodně neplatí, že to stát ruinuje, to je blud,“ řekl Zdechovský.

A jak dál?

Současná uprchlická krize se od těch předchozích podstatně liší, směrem na západ totiž míří především maminky s malými dětmi, zatímco jejich muži zůstávají na Ukrajině. Něco takového s sebou přináší výhody, ale také různé výzvy.

Hosté debaty se shodli na tom, že pro takto ucelenou skupinu se snadněji nastavují opatření, Češi zároveň ženy a děti ochotněji přijmou. Problémy ale leží například v kapacitách školství. I když se podle Tomáše Chovance ve městě vždy podařilo najít místa na základních školách, v těch mateřských panuje horší situace. Něco takového znamená, že matky se musí o děti postarat, a jejich zapojení do pracovního trhu je tak pomalejší.

Snadnější integraci podle Jiřího Kohouta brání také velmi nejistá budoucnost. „Ženy možná nejsou tak ochotné zapojit se do pracovního procesu, protože se chtějí co nejrychleji vrátit zpátky domů, a tak vyčkávají. Nakonec využijí třeba toho, že manžel najde ubytování v klidné části Ukrajiny,“ řekl ředitel s tím, že charita podává pomocnou ruku všem Ukrajincům, ať už jsou jejich plány jakékoliv.

Někdy máme pocit, že uprchlíci naši pomoc zneužívají, říkají sociální pracovníci

Česko tak žije v jakési „vyčkávací fázi“, protože scénář války je těžké odhadovat. Tomáš Chovanec zmínil, že České Budějovice už sledují mírný odliv lidí, ze škol se odhlašují děti. Spolehlivější čísla ale zatím chybí a budoucnost je podle něj těžké odhadovat.

„Přicházejí lidé z východní Ukrajiny, do dalších částí se ale už vracejí. Hodně rodin by se chtělo vrátit, často ale nemají kam. Naopak řada Ukrajinců sice dostala jen status dočasné ochrany, ale chtěli by v Česku zůstat i po válce,“ řekl Volodymyr Melnychuk s tím, že jeho rodina by se ráda vrátila domů.

S různými scénáři se musí vypořádat celá Evropská unie. Podle Tomáše Zdechovského se na evropské úrovni už pracuje na dlouhodobých plánech, které počítají i s tím, že se z dočasné ochrany stane dlouhodobá.