Do věznic míří stále více žen. Je pět nejčastějších důvodů, proč jdou za mříže

Marie Růžičková (redakce jméno pozměnila) nastoupila v 28 letech do vězení. Soud ji tam poslal na rok a půl za krádeže. V té době měla za sebou život na ulici a patnáctiletou zkušenost s užíváním pervitinu. „Měla jsem rok na to, abych o sobě přemýšlela, abych si urovnala myšlenky, abych zjistila, co chci a co nechci a co bude dál,“ vzpomíná dnes žena, která brány věznice ve Světlé nad Sázavou opustila na podmínku po roce odpykaného trestu.

V brazilských věznicích se snaží odsouzeným vrátit lidskou důstojnost. Důvěřují jim. Otevřené věznice s nižší recidivou jsou i v Česku:

Brazilské věznice bez dozorců a mříží vykazují nižší recidivu. Šíří se i do ČR

Svět

„Několik dnů před tím, než moje dcera nastoupila do první třídy, jsem nastoupila do vězení a vyšla jsem, když první třídu končila. Nejtěžší bylo to, že jsem jako máma netušila, jakou má velikost oblečení, jak se jmenují její kamarádky nebo paní učitelka,“ říká.

Hned po propuštění se bála, jak se na ni budou učitelky dívat, jak na její minulost budou reagovat rodiče dceřiných kamarádek. „Celý rok jsem se před těmito lidmi schovávala. Celý rok tam potkávali babičku a najednou jsem tam byla já. Nevěděla jsem, co říct,“ popisuje svou zkušenost.

Podívejte se na istruktážní video pro ženy nastupující do výkonu trestu:

Většina vězeňkyň je obětí násilí

V současné době je v českých věznicích 1 570 žen. V celkové vězeňské populaci tvoří výraznou menšinu, jen 8,6 procenta, přesto v tomto ohledu Česká republika zaujímá čtvrté místo v Evropské unii. A za posledních dvacet let se tento počet zdvojnásobil.

Ženy se přitom za mříže dostávají zpravidla z jiných důvodů než muži. Většinou jde o důsledky přímého nebo nepřímého vlivu diskriminace a různých deprivací. Ženy páchají převážně drobnou trestnou činnost přímo související s chudobou, závislostí a neschopností vykonávat původně uložený alternativní trest. Jen malá část je odsouzena za násilnou trestnou činnost a většina z nich byla sama obětí násilí.

Více než stovka odsouzených si odpykává trest za drogové delikty:

Nejen drogy. Češi sedí v cizině za vraždy, útoky na ženy i kupčení se zbraněmi

Krimi

Ve svých výzkumech to potvrzuje sociolog z Univerzity Karlovy Jiří Mertl, podle něhož je problémem české společnosti domácí násilí a toxické partnerské vztahy. „Byly nejčastějším faktorem, u kterého začala trestná činnost. Domácí násilí je v české společnosti stále latentně skryté. Ve statistikách vidíme jen špičku ledovce,“ varuje.

Děti jako priorita

Podobnou zkušenost má i ředitelka věznice ve Světlé nad Sázavou Monika Myšičková, která je ostatně jednou ze tří žen v hodnosti generála v Česku. Poukázala na to, že většinu žen do věznice dovedly dluhy, závislosti nebo partner, který na nich páchal násilí. Přitom téměř každá žena ve výkonu trestu pečuje o dítě.

„Děti nás trápí velice. V této oblasti jsme jako Vězeňská služba za těch několik let velmi pokročili. Dětem se věnujeme velmi intenzivně i ve spolupráci s neziskovým sektorem. Umíme mnoho věcí uvnitř věznice, ale potřebujeme někoho, kdo bude lidem pomáhat ještě po propuštění,“ říká. Děti považuje za sekundární oběti trestného činu.

Krádeže, podvody a jiné nenásilné činy. Co také dostane ženy za mříže?

České ženy láká zločin. Vězeňkyň přibývá, situace je vážnější, než se zdá

Krimi

Potvrzuje to psycholožka z opavské věznice Hana Valečková, podle níž na uvězněné ženy často dopadá kontakt s dětmi. Mají totiž pocit viny, že svým činem dětem způsobily nějaké trauma.

Jenomže vězením to nekončí. „Nejrizikovější období je doba bezprostředně po propuštění. Proto je tu nezanedbatelná funkce neziskových organizací, které se zaměřují na bydlení, zaměstnání, ale i obnovení rodinných vazeb. To všechno jsou důležité věci, aby nedošlo k recidivě,“ upřesňuje Jonáš Lučný z Generálního ředitelství Vězeňské služby.

Vězením trest nekončí:

Jak se začlenit

Recidiva u žen bývá nižší než u mužů. Potvrzuje to například průzkum Zdeňka Rosenberga ze společnosti České priority. Zatímco v roce 2010 se do jednoho roku od propuštění vrátilo k trestné činnosti asi patnáct procent žen, loni to byla asi desetina. U žen, které byly propuštěny na podmínku, toto číslo nedosahuje ani pěti procent. „U žen, které byly propuštěny na podmínku, je recidiva opravdu nízká, a to i v mezinárodním srovnání,“ doplňuje odborník.

To je případ i bývalé vězeňkyně Růžičkové, která brány věznice opustila před čtyřmi lety. Ještě před nástupem do vězení si zařídila adiktologickou podporu, aby se zbavila závislosti na drogách. Dnes spolupracuje s organizací Rubikon Centrum, která pomáhá lidem s trestní minulosti se co nejlépe začlenit zpátky do společnosti.

To zpravidla začíná už právě ve vězení, takže organizace, která je součástí evropského hnutí Rescaled, usiluje o změnu konceptu vězení a odklonu od velkých vězeňských zařízení k menším.

Vybrané trestné činy žen vězněných v České republice:

Výsledkem tohoto snažení jsou i takzvané komunitní věznice. „Tento typ věznic umožňuje individuální práci s klientkami, navázání vzájemné důvěry, jsou integrovány v komunitě a umístěny v dostupné vzdálenosti od míst, kde mají rodinu a kam se vracejí po propuštění,“ vysvětluje ředitelka Rescaled Helene De Vos.

Sedmá řada populárního seriálu Nejdrsnější věznice světa popisuje českou věznici Bory:

Pervitinové vězení. Netflix v populárním seriálu představuje českou věznici Bory

Regiony

Komunitní věznice nejsou v Česku úplně neznámé. U nás se o nich mluví jako o otevřených věznicích. Zatím jediná pro mužské odsouzené funguje řadu let ve středočeských Jiřicích. Vězeňská služba nyní buduje její ženskou verzi ve vězeňském areálu ve Velkých Přílepech nedaleko Prahy.

„To je de facto komunitní věznice, kde je uplatňován princip normality. To znamená odsouzeným ženám co možná nejvíce přiblížit běžný život. Motivovat je k tomu, aby veškeré věci iniciovaly a řešily samy. Snažit se je naučit, že mají nějakou odpovědnost a povinnosti,“ dodává Lučný z Vězeňské služby.