S Deníkem na konci světa

Šest zemí za 11 dní. Zahraniční reportér Deníku Luboš Palata vyrazil s českou delegací na dosud největší a nejvzdálenější misi české diplomacie. Jak se žije v zemích, jako je Indie, Austrálie, Filipíny či Japonsko?

  • Sérii reportáží najdete postupně na Deník.cz od pondělí 26. února ZDE

Nakonec jsme, byť už v jiném letadle, které nás přiletělo „zachránit“ po poruše původního stroje v indické Bombaji, opravdu v Bahrajnu přistáli. Nevím, jestli je tady levnější letecký benzín nebo klidnější letiště, země má jen jeden a půl milionu obyvatel, ale každopádně jsem tu byl už několikrát. Místní letištní salónek ozdobený portréty zdejších panovníků je fajn, je tu wifi, kafe, pohodlná křesla, prostě milé zacházení.

Jenže naše havárie v Bombaji všechno změnila, z letadla nakonec ani nevystoupíme, natankujeme a letíme hned dál. Takže z Bahrajnu, kromě pohledu na pár ulic kolem letiště a vzdálené panorama hlavního města s pár mrakodrapy, nic neuvidíme.

Královské pocty Česku

Měl jsem ale štěstí a před pár lety jsem tu byl. Bylo to těsně před příchodem covidu, kdy jsme s jedním z nejlepších předchůdců Jana Lipavského, Tomášem Petříčkem, tuto zemi navštívili. Bahrajnský král to tehdy vzal jako velkou poctu a postaral se o ministra i o nás jako jeho doprovod doslova královsky.

Čechy a Japonce spojuje strategické partnerství. Ministr Jan Lipavský měl při své cestě do Japonska na co navazovat:

Český ministr zahraničí Jan Lipavský se šéfkou japonské diplomacie Jóko Kamikawaovou podepsal dohodu o leteckých službách.
Covid v Japonsku neskončil. Čapkova Bílá nemoc je tu knižním hitem

Zdarma nás ubytoval ve svém královském hotelu, který mimo jiné disponoval i krásným parkem s plameňáky a pláží s výhledem na město. Protože jsem s tím nepočítal a měl jsem objednaný levný hotel asi kilometr od toho královského, musel jsem tam dojet a vzít si účtenku za ubytování. Platba už mi totiž mezitím odešla z účtu. Na konverzaci s recepčním, že potřebuji účet za hotel, ale nechci tam přespat, nezapomenu. Po dvaceti minutách mi sice účet vydal, ale takový, že nad ním v účtárně kroutili hlavou.

Liberální ráj

Bahrajn je jednou z nejpříjemnějších, nejliberálnějších a nejprozápadnějších arabských zemí. Sídlí tu velitelství americké flotily hlídkující v Perském zálivu a americký vliv je tu trochu cítit. Vedle ropy a plynu, jehož obří zásoby byly u Bahrajnu před pár roky objeveny, funguje Bahrajn jako víkendová a dovolenková destinace pro turisty ze sousední Saúdské Arábie.

S ní spojuje ostrov dálniční most. Přes něj proudí před muslimským víkendem do Bahrajnu tisíce aut Saúdů, kteří si chtějí zahrát ve zdejších proslavených kasinech, dojít si do kina nebo do baru.

Království však mělo namále před třinácti roky, kdy se proti sunnitské vládnoucí menšině pod protikorupčními hesly vzbouřila šíitská, tedy vlastně „íránská“ většina obyvatel. Za pomoci Saúdské Arábie se podařilo vzpouru poměrně rychle potlačit. Zdejší vládnoucí rodinu to ještě více přimklo k Západu, který tuto „revoluci“ na rozdíl od jiných v arabském světě nepodpořil. Bahrajn nejen prohloubil své vztahy s USA a Evropou, včetně Česka, ale v září 2020 Bahrajn navázal oficiální vztahy i s Izraelem, který tady má svoji ambasádu.

Každopádně při vědomí toho, v jak křehkém regionu se nevelká země nachází, tady byla česká návštěva v podobě Tomáše Petříčka přijata zcela nebývale i králem v jednom z jeho sídel. „Bahrajnci milují Česko už dlouhá léta. Jezdí tam za lékařskou péčí. Jste země, které důvěřujeme,“ řekl tehdy v roce 2019 při setkání s Petříčkem král Hamád.

Královský palác v BahrajnuKrálovský palác v BahrajnuZdroj: Deník/Luboš Palata

„Bahrajn je z hlediska lidských práv v mnoha ohledech lídrem tohoto regionu. Vedle sebe tu stojí mešity, křesťanské kostely i buddhistické nebo hinduistické chrámy. To vše na jednom ostrově. Bahrajnci vědí, co je to tolerance – náboženská i národnostní,“ nechal se tehdy slyšet Petříček.

Bohatší než Česko

Mimochodem, bahrajnská ekonomika rychle roste, a ačkoli nedosahuje bohatství sousedního Kataru, je dnes hrubý domácí produkt na hlavu už vyšší než ten český.

Když si tohle člověk všechno uvědomí, říká si, že by příště možná nebylo od věci tu nejen natankovat letadlo, ale na chvíli se zase jednou zastavit u krále Hamáda. A podpořit tak stát, který k nám má asi ze všech zemí Perského zálivu nejblíž.

Jan Lipavský připomněl během své cesty do Austrálie legendární turné fotbalistů Bohemians z dvacátých let minulého století:

Český ministr zahraničí Jan Lipavský připomněl během své cesty do Austrálie legendární turné fotbalistů Bohemians
Lipavský v Austrálii opěvoval klokany z Bohemians. Slávista to pomstil

Tentokrát se to ale nestalo. Ještě nějakých šest hodin letu a vystupujeme na letišti Praha-Kbely. Cesta na konec světa a zpět skončila. Pozoruhodné zjištění je, že oblečení z indické Bombaje, tedy tričko a lehký svetřík, stačí i v Praze na počátku března. I to člověk zjistí na daleké cestě.

Díky vám všem čtenářům za velký zájem o mé reportáže a brzy u podobného seriálu na viděnou.

Zdroj: Deník/Luboš Palata

S Deníkem na konci světa

Šest zemí za 11 dní. Zahraniční reportér Deníku Luboš Palata vyrazil s českou delegací na dosud největší a nejvzdálenější misi české diplomacie. Jak se žije v zemích, jako je Indie, Austrálie, Filipíny či Japonsko?

  • Sérii reportáží najdete postupně na Deník.cz od pondělí 26. února ZDE