Kliknutím zvětšíteKdyby měla armáda nechat postavit pomník jedinému muži, měl by to být Larrey. Taková slova pronesl francouzský císař Napoleon Bonaparte o jednom ze svých osobních lékařů. Jeho chvála chirurga Dominique Jeana Larreye byla oprávněná. Tento muž totiž naprosto změnil přístup k akutní a válečné medicíně. Díky tomu, že nedělal rozdíly mezi raněnými si vysloužil úctu i za hranicemi Francie.
Larrey svým inovátorským přístupem zachránil životy tisíců vojáků. Díky jeho revolučním myšlenkám se totiž počet těch, kteří byli schopni přežít i vážné zranění v bitvě, rapidně zvýšil. Larrey si uvědomoval, že v případě těchto zranění je hlavní konat rychle a razantně. „Zavedl systém polních nemocnic a sanitních vozů, a změnil přístup k první pomoci na bitevním poli,“ shrnuje encyklopedie Britannica.
Larrey tyto novinky nevymýšlel od stolu, sám na bojištích zachraňoval raněné. Zúčastnil se totiž všech Napoleonových zahraničních tažení. Při nich osobně dokazoval, že rychlý zásah může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí - dokázal amputovat končetinu za zhruba minutu.
Konec zdlouhavému umírání
Dominique Jean Larrey se narodil v roce 1766. Příští kariéru chirurga mu paradoxně určila smutná událost v rodině. „Larrey byl synem měšťana, obuvníka. Jeho lékařská dráha začala, když mu ve třinácti letech zemřel otec a Larreye se ujal strýc. Ten byl chirurgem a Larrey se od něj začal učit,“ uvádí web French Empire.
Po studiu medicíny v Paříži Larrey nastoupil k francouzskému námořnictvu a krátce působil na fregatě La Vigilante. Z té ale odešel kvůli mořské nemoci. „Pak navíc v Paříži vypukla Velká francouzská revoluce. Larrey byl příznivcem revolučních myšlenek a tak vedl skupinu studentů medicíny při dobytí Bastily,“ zmiňuje server French Empire.
Při násilnostech v ulicích, které s sebou revoluce přinesla, si mladý lékař poprvé na vlastní kůži vyzkoušel urgentní medicínu. „To, co zažil a viděl, jej přesvědčilo třeba o tom, že v některých případech je nutná okamžitá amputace - což bylo v rozporu s tradičním přístupem, dle kterého se takhle razantní zákrok mnohdy oddaloval,“ konstatuje web French Empire.
Ohledně správnosti svého přístupu Larreye utvrdilo jeho další působení v roli vojenského lékaře. Když v roce 1792 začala takzvaná Válka první koalice, tedy první pokus evropských monarchií porazit revoluční Francii, ocitl se Larrey přímo na bojišti a každý den v praxi zjišťoval, co rozhoduje o přežití či smrti množství mužů. A rozhodl se učinit kroky, aby těch, kdo přežijí, bylo stále víc.
Jeho hlavní zásadou bylo, že je potřeba vážně zraněným poskytnout pomoc okamžitě - tedy třeba i uprostřed bitvy přímo na bojišti, pokud to jejich zranění bude vyžadovat. Za tímto účelem sestavil systém mobilních ambulancí, respektive sanitních vozů. „Předtím vojenské předpisy počítaly s tím, že polní lazarety se nacházejí až daleko v týlu. Zranění vojáci byli nuceni ležet v agonii po celou dobu na bitevním poli, až dokud bitva neskončila, přičemž někdy to trvalo i 24 až 36 hodin. Až pak, po ukončení vřavy, se k nim dostaly lékařské týmy,“ přibližuje server Royal College of Surgeons of England.
Jenže tento systém zapříčinil, že na bojištích umíralo mnohem víc mužů, než bylo nutné. Zranění množství vojáků totiž byla takového charakteru, že mnozí z nich mohli snadno přežít, kdyby jen nemuseli čekat na pomoc den i více. A právě proto Larrey navrhnul speciální sanitní vozy. „Byly to vozy tažené koňmi, s odpružením pro pohodlí pacienta a sklopnou rampou, která mohla posloužit jako operační stůl. Vozy byly vždy připraveny v těsné blízkosti bojujících jednotek, takže tým lékařů mohl ošetřovat raněné na místě a včas je odvážet do bezpečí,“ konstatuje server Royal College of Surgeons of England.
Larreyův systém se brzy osvědčil a úmrtnost vojáků se snížila. „Díky tomu, že většina nejvážněji zraněných mužů byla ošetřena nejpozději do 24 hodin, jich přežilo mnohem více,“ píše server French Empire.
Sanitní vozy ale nebyly jedinou novinkou, kterou Larrey prosazoval. „Vyvinul také koncept triage, tedy třídění raněných. Trval na tom, že zranění vojáci budou ošetřováni na základě vážnosti svých poranění, a ne podle toho, jaká je jejich vojenská hodnost či národnost,“ uvádí web Royal College of Surgeons of England. Předtím totiž byli při ošetření upřednostňováni důstojníci a také příslušníci vlastní armády před těmi z nepřátelské.
Sanitní vůz navržený podle lékaře Larreye. Tento vynález zachránil život tisíců vojáků.
Napoleonův oblíbenec
Byť měly Larreyovy inovace zřetelné výsledky, a i on sám byl velmi výkonným vojákem, který neměl problém zapojit se do boje, ne každému veliteli byly jeho revoluční myšlenky po vůli. Například i proto, že vojenský zdravotnický personál nepožíval tehdy žádné speciální ochrany a ošetřovat raněné přímo na bojišti bylo pro zdravotníky velkým rizikem.
Naštěstí ale v roce 1794 Larrey zažil významné setkání. V tomto roce se oženil s dlouholetou přítelkyní, mnohem důležitejší v jeho životě ale bylo, že potkal Napoleona Bonaparteho, vojenského velitele, jehož kariéra rychle napředovala.
Napoleon, na rozdíl od jiných, rychle pochopil, že Larreyův přístup může v konečném důsledku francouzskou armádu jen posílit a tak mu ponechal volnou ruku. Byla to vynikající volba. „Larrey kariérně postupoval, až se stal vrchním chirurgem francouzské armády. Napoleona Bonaparta následoval prakticky na všechna zahraniční tažení - mimo jiné do Egypta, Itálie, Ruska,“ připomíná encyklopedie Britannica.
Zde postupně zdokonaloval svůj systém sanitních vozů. A respekt jak u Napoleona, tak u nepřátel, si získával tím, že byl schopen operovat i pod palbou, a na první místo vždy kladl spíš život pacienta, než svůj vlastní.
Poté, co se stal Napoleon císařem, jmenoval Larreye hlavním chirurgem císařské gardy. Navíc se stal také jedním z osobních lékařů francouzského vůdce a dostal od něj titul baron.
Lékař Larrey byl mistrem amputací. Obraz zachycuje jednu z nich. Larrey prý uměl celý zákrok vykonat za zhruba minutu.
Mistr amputací
Bez ohledu na své nové postavení Larrey nadále působil v prvních liniích boje. A stále se utvrzoval v myšlence, že je nutné konat rychle. Mimo jiné proto, že z důvodu nedostupnosti anestetik bylo nutné zkrátit dobu operace, aby pacient netrpěl příliš dlouho. „Larrey mimo jiné věřil, že vojákům lze často zachránit život brzkou a rychlou amputací,“ připomíná web Royal College of Surgeons of England.
Končetinu dokázal uříznout za pouhou minutu. V jedné z nejkrvavějších jednodenních bitev napoleonských válek, v bitvě u Borodina, pak Larrey vykonal neuvěřitelný kousek. „Za jediný den zvládl udělat dvě stě amputací,“ zdůrazňuje web Royal College of Surgeons of England.
Larrey ale zdokonaloval i jiné operační postupy, a na jeho principech později stavěly i americké M.A.S.H. - mobilní armádní chirurgické nemocnice, které vznikly ve 20. století.
Larrey byl skutečně pokrokovým lékařem - při tažení do Ruska si například v krutých mrazech všiml, že hluboce ochlazené operační pole je částečně anestezováno, a tento poznatek později využíval při operacích.
Francouz, kterého obdivovali i Prusové
Po boku Napoleona stál Larrey až do jeho pádu. Když byl Napoleon poslán do vyhnanství na Elbu, Larrey mu dokonce nabízel, že tam pojede s ním. A když se pak Napoleon z vyhnanství vrátil jako císař, Larrey s ním šel i do rozhodující bitvy u Waterloo. „Zde byl ovšem lékař raněn a byl ponechán na bojišti svému osudu,“ uvádí web Royal College of Surgeons of England.
Zraněného Larreye brzy objevili pruští vojáci a zajali jej. „Byl okamžitě odsouzen k smrti, naštěstí jej ale poznal jeden německý lékař, který se kdysi účastnil několika jeho přednášek,“ píše web Royal College of Surgeons of England.
Zajatý Larrey se tak místo zastřelení dostal až před pruského velitele, generála Blüchera. Toto setkání se stalo důkazem, že Larreyovy činy byly oceňovány i za hranicemi Francie, a že tohoto lékaře měli i zástupci nepřátelských vojsk ve velké úctě. „Generál Blücher Larreye okamžitě omilostil, protože věděl, že Larrey před několika lety zachránil život jeho synovi,“ zmiňuje web Royal College of Surgeons of England.
Jak připomíná web French Empire, pruský generál Larreye přijal s poctami a dokonce osobně napsal jeho manželce, že je francouzský lékař naživu a v pořádku. Stejně uctivě se při následném setkání choval k Larreyovi i britský vojevůdce, slavný vévoda z Wellingtonu.
Larrey se poté vrátil do Francie, kde působil na různých postech. Zemřel ve 76 letech po návratu z Alžíru na sepsi.
31
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
