Hitlerovo eso Bismarck: ke dnu šel při první misi, Němci udělali školáckou chybu

V květnu 1941 již téměř dva roky zuřila druhá světová válka. Znepřátelené evropské státy bojovaly o nadvládu nejen na pevnině a ve vzduchu, ale i na moři. A to ještě nikdo netušil, že se koncem měsíce odehraje jedno z největších dramat v námořních dějinách. Do té doby nevídaný hon na jedno jediné plavidlo, bitevní loď Bismarck. Ke dnu klesla 27. května přesně před osmdesáti lety. Zkázu našla hned při své první misi, stihla ale ke dnu stáhnout i stejně silného protivníka.

Nazvali to Akcí 4. dubna. Atlantik toho dne poznal hněv Thora, šlo o masakr

Do lodi Bismarck vkládali Němci velké naděje. Vyjádřili to i jejím jménem. Nacistické námořnictvo totiž plavidlo nepojmenovalo po nikom menším, než samotném železném kancléři Otto von Bismarckovi. Muži, kterému se povedlo v devatenáctém století sjednotit Německo. Nový klenot nacistického Německa byl na vodu spuštěn na Valentýna 1939 v Hamburku. Jeho uvedení přihlíželi pohlaváři Třetí říše. Promluvil Adolf Hitler, plavidlo pokřtila Bismarckova vnučka Dorothea von Löwenfeldová. „Loď měla vyjadřovat podstatu vzestupu Německa z popela první světové války. Byla hrůzostrašnou kombinací velikosti, rychlosti a palebné síly. Výtlak Bismarcku při nasazení byl 50 933 tun," uvádí server BBC History Extra.

Bismarck si u nepřátel rychle získal respekt, a to se ještě ani nezapojil do bojů. S maximální rychlostí devětadvacet uzlů byl rychlejší než britské lodě. Pro pancéřování vytvořili Němci nový druh druh oceli. Plavidlo dlouhé 250 metrů a 36 metrů široké bylo dokonce ještě lepší, než si tehdejší nepřátelé Německa mysleli. Podle platných mezinárodních úmluv totiž bitevní lodě mohly mít výtlak pouze 35 tisíc tun. Němci oficiálně mluvili o 41 tisíci tunách. O skutečném výtlaku, tedy téměř 51 tisíci tunách, se Spojenci dozvěděli až ze zkonfiskovaných tajných materiálů po skončení války.

Loď na sobě mohla nést několik letadel, vyzbrojena byla mimo jiné osmi děly ráže 380 milimetrů. „Byl to větší kalibr, než jaký měla britská loď nové třídy King George V. A byť Britové měli válečné lodě vyzbrojeny silnějšími zbraněmi, ty zase pocházely ještě ze dvacátých let. Bismarckovi se však nemohly rovnat rychlostí," připomíná server BBC History Extra.

První osudná plavba

Přestože byl Bismark rovnocennou německou odpovědí na perlu britského loďstva, křižník Hood, Třetí říše jej poměrně dlouho nechávala jako schované eso v rukávu. Připravena vytáhnout jej byla až v květnu 1941. Přesně 18. května se Bismarck vydal na svou první misi. Obrovi s hrůzostrašnou pověstí se ale právě první plavba stala také osudnou.

Tajná mise byla maskovaná jako vojenské cvičení, to ale nepřátele Německa neoklamalo. Britové zprávu o plavbě Bismarcku odhalili dešifrováním depeší, průzkumné letadlo pak jeho vyplutí potvrdilo. Loď směřovala z Gdaňsku do Atlantiku. „V doprovodu lodě Prinz Eugen měl Bismarck zaútočit na spojenecké konvoje, které přepravovaly mezi Spojenými státy a Velkou Británií ropu, potraviny a další zásoby. Nacistické velení doufalo, že jejich nepotopitelná nejmodernější loď přeruší spojenecké záchranné lano a Británie vyhladoví," uvádí server History.com.

V Dánském průlivu, mezi Islandem a Gronskem, loď Bismarck čekal tuhý boj. Nejdříve ji začaly pronásledovat dva britské křižníky, Norfolk a Suffolk. Následně se Bismarckovi do cesty postavil klenot britského námořnictva, křižník Hood a menší loď Prince of Wales. Psal se 24. květen 1941.

Pro nacisty byl hrdina, král ponorek. Pak ale zmizel, jeho smrt provázejí mýty

Velikostí a schopnostmi na tom křižníky Hood a Bismarck byly podobně. Brity ale provázela smůla. Hood spustil palbu jako první, byl však v nevýhodném postavení. Zpočátku rovněž mířil na loď Prinz Eugen místo Bismarcka. Přesto Němci s odpovědí váhali. „Admirál Gunther Lutjens s rozhodnutím otálel. Hood se ale dál přibližoval a pokračoval v palbě. Nevydržel to až kapitán Bismarcku Ernst Lindemann, který převzal velení a nařídil palbu opětovat," popisuje server History.com.

Dánský průliv zahalil černý dým. Nesl se jím pokřik námořníků a dunivý zvuk výstřelů. Po čtyřech minutách Bismarck Hooda poprvé zasáhl. Jeden z granátů poté dopadl doprostřed paluby a pronikl do jejího nitra. Explodoval přímo ve skladu munice. Ohromný výbuch rychle poslal britskou pýchu ke dnu. Loď se doslova roztrhla. Z více než 1400 členů posádky se zachránili pouze tři. „Myslel jsem si, že to mám spočítané. Ale potom jsem se najednou ocitl na hladině," vzpomínal na osudovou chvíli přeživší námořník z křižníku Hood Ted Briggs v dokumentu Hon na Bismarck. Kapitola jedné z nejslavnějších lodí druhé světové války právě skončila.

Boj zbývajících lodí sice ještě chvíli pokračoval, vzhledem k jejich poškození se ale postupně vydaly na ústup. Admiráli Lutjensovi bylo jasné, že s poškozeným Bismarckem musí nyní doplout do Němci okupované Francie. Stejně tak poškozený britský Prince of Wales potřeboval opravu.

Ztráta křižníků Hood Brity citelně zasáhla. Ne, že by bez tohoto plavidla nedokázalo královské loďstvo fungovat, šlo ale o čest. Bylo jasné, že Bismarck musí co nejdříve skončit na mořském dně, lepší odveta v dané chvíli nepřipadala v úvahu. „V touze po pomstě britský admirál John Tovey přivolal všechny v tu chvíli dostupné britské lodě, aby vystopovaly Bismarcka dříve, než se mu podaří dostat do bezpečí," píše portál History.com.

Hon na Bismarck

K lodi Bismarck směřovala všechna volná britská plavidla ze severního Atlantiku, pronásledovaly ji křižníky Norfolk i Suffolk. Admirál Tovey si vyžádal leteckou podporu. Přesto se Bismarckovi na pár hodin povedlo Britům zmizet. V bezpečí se ale neohřál dlouho. „Britové v brzkých ranních hodinách sice ztratili přehled o poloze Bismarcka. V následujících jednatřiceti hodinách ale udržovali rádiové ticho. Němci si ovšem pustili jazyky na špacír," uvedl autor knihy o potopení Bismarcku Iain Ballantyne.

Admirál Lutjens totiž ani v tuto chvíli nedokázal přestat podávat zprávy německému námořnímu velení. „To byla velká chyba. Britové sice v té době stále nedokázali prolomit všechny kódy, vysílání z Bismarcku jim ale umožnilo zjistit přibližnou polohu a směr lodi. K tomu se přidružily informace z různých zdrojů získané zpravodajskou činností," vysvětlil Ballantyne.

Den, kdy se Středozemní moře zalilo krví: Britové uspěli díky geniální strategii

Podruhé už stopu Britové neztratili. Zkáza Bismarcku mohla zažít. Večer 26. května na loď Bismarck již podruhé zaútočila britská letadla Swordfish z letadlové lodě Ark Royal. „Torpédo jednoho z dvouplošníků zasadilo Bismarcku rozhodující úder. Trefilo kormidlo lodi, které se zaseklo," zmiňuje BBC.

Loď, na kterou německé velení tak spoléhalo, už nedokázala dále unikat. Mohla jen čekat na smrtelná zásah. „Morálka posádky byla otřesená. Důstojníci propadli depresi. Kapitán řekl svým mužům, že v tuto chvíli si mohou vzít z lodních zásob vše, co chtějí. Hodinky, sýry, cigarety, alkohol," připomněl Ballantyne.

Britský admirál Tovey na lodi King George V čekal s potopením Bismarcku do rána 27. května. V posledních minutách existence německá námořní pýcha vydržela desítky zásahů. Postupně se Bismarck dokonce přestal bránit a rozstřílený klesl na mořské dno. Jeho poslední boj trval dvě hodiny. Zahynuli všichni velitelé, včetně Lutjense i Lindemanna. Z 2092 námořníků přežilo pouhých 114. Britské lodě jich sice původně z vody plánovaly vytáhnout více, stáhly se ale v obavách před útoky německých ponorek.

Vrak Bismarcku po potopení upadl na dlouhá léta v zapomnění. Loď totiž klesla na mořské dno v hloubce 4,7 kilometru. Dlouhá léta se k ní proto nedalo sestoupit. Vrak Bismarcku objevili až v roce 1989. Nález si na konto připsal stejný muž, který jako první prozkoumal i vrak slavného Titaniku. Oceánograf Robert Ballard. „Tým našel loď Bismarck zhruba šest set mil západně od francouzského města Brest. Použil při tom stejného podmořského robota, který prozkoumával a lokalizoval luxusní parník," uvedla den po nálezu Bismarcku mluvčí Woods Hole Oceanographic Institute Shelley Lauzon pro The New York Times.

Navzdory silné palbě, které byl Bismarck vystaven v posledních hodinách před potopením, se našla loď na mořském dně v dobrém stavu. Trup dokonce zůstal v jednom kuse.

Příběh nepotopitelného kocoura

Po potopení Bismarcku Britové z vody vytáhli 114 přeživších německých námořníků, shodují se různé zdroje. Správné číslo by ale mělo být 115. Mezi menšinu těch, kteří z likvidace německé lodě vyvázli živí, se totiž zařadil i jeden velmi speciální člen posádky. Čtyřnohý. Konkrétně se jednalo o Nepotopitelného Sama, známého také jako Oscar. Černobílý kocour na lodi Bismarck patřil jednomu z námořníků, jeho jméno a ani původní jméno však nejsou známé. Pár hodin po potopení Bismarcku si zvířete plovoucího na jedné z trosek ve vodě všimli členové posádky lodě torpédoborce Cossack. Právě ti jej pojmenovali Oscar.

Vyrazil na tajnou vojenskou misi, ale objevil Titanic. Nyní mohl vylíčit detaily

Na Cossacku následně Oscar "sloužil" několik měsíců. Když tento torpédoborec šel u Gibraltaru na podzim roku 1941 ke dnu, kocour opět přežil. Už s přezdívkou Nepotopitelný Sam se poté dostal na palubu letadlové lodě Ark Royal. Paradoxně na stejnou loď, ze které vzlétl dvouplošník, jemuž se povedlo zablokovat kormidlo lodi Bismarck.

Ani ve svém třetím námořním působišti Oscar, tedy Sam, nenašel štěstí. Již v listopadu 1941 se totiž potopila i Ark Royal. O další kariéru námořníka se už raději kocour nepokoušel. Přežít potopení tří lodí už totiž na něj bylo moc. To, co dokázal, se totiž nepovedlo tisícům vojáků. Po návratu na souš nejdříve krátce pobýval v Gibraltaru, poté žil ve Spojeném království. Poslední léta už si užíval pouze pevnou zem, bydlel totiž v ubytovně pro námořníky v Belfastu.

Nepotopitelný kocour zemřel na stáří v roce 1955.