Ani po druhé světové válce se nestal svět klidným a bezkonfliktním místem. Naopak. Studená válka mezi totalitním východním blokem, jehož centrální mocností byl Sovětský svaz, a západními mocnostmi v čele se Spojenými státy hrozila kdykoli přerůst v globální válku jadernou.
Co kdyby takový konflikt opravdu vypukl? Jak varovat všechny občany před nenadálým jaderným útokem, a současně nedat informace o všech obranných a odvetných opatřeních nepříteli?
Varovný systém
Hledání odpovědí na tyto otázky vyústilo v USA v roce 1951 k vytvoření varovného systému Conelrad, využívajícího pro varování občanů stávající rozhlasové a televizní stanice. Systém byl navržen tak, aby v případě naléhavé situace rychle vypnul klasické vysílání, a začal namísto něj vysílat informace o civilní obraně. Mimo jiné to mělo zabránit odposlouchávání tohoto vysílání ze strany posádek útočících letadel.
V roce 1963 byl Conelrad rozšířen na systém celonárodního nouzového vysílání, sloužícího i pro přenos informací o mimořádných událostech a o přírodních katastrofách. V případě celonárodní krizové situace měl tento systém vyslat výstrahu z Národního výstražného centra, umístěného hluboko uvnitř hory Čejen (Cheyenne Mountain) v Colorado Springs. Jakmile byl výstražný systém jednou aktivován, mohl americký prezident do 10 minut promluvit k celému národu. Aspoň takový byl plán.
Nejde o cvičení
Systém se testoval každou sobotu. Ale v onu únorovou sobotu roku 1971 se něco změnilo. Ze speciálního dálnopisu, jímž byla pro tento účel vybavena každá rozhlasová a televizní stanice v zemi, totiž vypadla skutečná, nikoli zkušební zpráva.
„Ověřovatel zprávy: příšernost, příšernost,“ stálo v dálnopisu. „Toto je oznámení o mimořádné situaci, vydané prezidentem. Okamžitě přerušte normální vysílání.“
Slovo „příšernost“ odpovídalo dennímu kódu zaslanému redakcím a určenému pro skutečné výstrahy. Jeho použití v dálnopisu tedy znamenalo jediné: nejde o cvičení, je to opravdová krize.
Provozovatelé vysílání začali okamžitě jednat podle nacvičeného manuálu. Přerušili normální program a pustili do éteru speciální, federálně připravenou zprávu sdělující divákům a posluchačům, že program byl přerušen na žádost vlády a ať zůstanou u svých přijímačů.
Chaos pro špatnou pásku
Jakkoli bylo toto oznámení namluveno klidným hlasem, lidí se přesto zmocnila panika.
V roce 1971 stále ještě zuřila vietnamská válka, v níž se od roku 1964 angažovala americká armáda. Výstraha tak okamžitě vyvolala mučivou obavu: vyústil tento konflikt v jaderný útok proti USA?
Zatímco se někteří choulili u přijímačů v obavách z nejhoršího, jiní bombardovali vysílací stanice dotazy, co se děje. Nedostávalo se jim ale odpovědí, protože ani stanice nic nevěděly. Zmatené úřady se mezitím snažily zjistit, o co jde.
Pracovníci Národního výstražného centra si sice uvědomili omyl a snažili se poplach odvolat, jenže nastal další zkrat: k ukončení mimořádného vysílání bylo třeba vyslat opět speciální kód a nikdo v centru nemohl najít ten správný. Šestkrát zkusili nějaký vyslat a šestkrát se spletli.
Až po více než 40 minutách od prvního varování konečně úřad civilní obrany odeslal zprávu se správným heslem – znělo „impish“, tedy něco jako „rošťák“. V televizích a rádiích naskočil normální program a lidé si oddechli.
Jak vůbec mohlo k takovému lapsu dojít? Vyšetřování odhalilo obyčejnou lidskou chybu. Pracovník v hoře Čejen prostě vložil do dálnopisu špatnou děrnou pásku, jež namísto zkušebního ohlašovala reálný poplach.
Zveřejnění této informace pobouřilo veřejnost i média. „Mohla by podobná lidská chyba – u nás nebo v Sovětském svazu – aktivovat zbraně?“ ptal se znepokojeně deník The New York Times.
V reakci na všeobecnou kritiku úřady změnily způsob zkoušek výstražného systému a v následujících letech celý systém několikrát zdokonalily.
Katastrofa zahrozila
Otázka amerického deníku však nezůstala bez odpovědi. O 12 let později jaderná apokalypsa opravdu zahrozila. Jen nešlo o lidské selhání, ale o omyl techniky. A byl to naopak člověk, kdo situaci zachránil.
Dne 26. září 1983 (pouze tři a půl týdne po sovětském sestřelení jihokorejského dopravního letadla, a tedy v době zostřeného mezinárodního napětí) došlo na sovětském centrálním stanovišti systému včasné výstrahy před jaderným útokem rovněž k falešnému poplachu – systém spustil varování, že USA odpálily proti Sovětskému svazu pět raket.
Operační důstojník podplukovník Stanislav Petrov měl zprávu okamžitě postoupit vedení politbyra, které mohlo nařídit protiútok. Namísto toho ji rychle analyzoval a dospěl k závěru, že je falešná – odpálení pouhých pěti raket totiž nedávalo ze strategického hlediska smysl. Během 18 minut si to Petrov potvrdil vyžádáním informací z radarových stanic a útok vyloučil. Falešný signál vyvolal ve skutečnosti odraz slunečního paprsku na vrstvě vysokých mraků. K jaderné válce nedošlo.