Pouštní město Douz v jižním Tunisku lidé odedávna znají jako bránu do Sahary. Zajímavé je hned z několika důvodů: lze si tady půjčit velbloudy na výpravy do pouště, útočiště tu našel nomádský kmen Mrazigů a ve městě se koná skvělý festival nomádské kultury. A na bledou tvář tu poutník narazí jen ojediněle. Ale všechno popořádku.

Češi se neztratí

Tunisko je mezi českými turisty dobře známý pojem. Jak uvádějí čísla místního ministerstva cestovního ruchu, jen od loňského ledna do listopadu přijelo do této severoafrické země přes 93 tisíc Češek a Čechů. To je dokonce o téměř 52 procent víc než ve stejných měsících v roce 2017 a Češi jsou tak mezi návštěvníky Tuniska na devátém místě. Na to, že jich je jen deset milionů, to vůbec není špatné.

Jak se tam dostat
Z Česka se lze do Tuniska dostat přímou linkou z Prahy a při návratu s mezipřistáním ve Vídni, kterou zajišťuje tuniská národní letecká společnost Tunisair. Cena letenky se pohybuje od 6100 do 8100 korun.
Na trhu jsou i levnější letenky, ale vždy s přestupem v některém z evropských měst a s delší dobou letu. Taková cesta může přijít zhruba na 5500 korun.

Naprostá většina z nich ale skončí pouze u pobřeží a občas vyrazí na jednodenní výlet mimo přímořské letovisko. Je to škoda, protože někdy až mystické vnitrozemí jim zůstane utajeno.

Celkem Tunisko loni do listopadu navštívilo 7,5 milionu turistů a místní úřady se netají smělými plány do roku 2020, kdy chtějí toto číslo zvýšit na deset milionů.

„Rádi bychom turistům odhalili jižní regiony. Chtěli bychom, aby tu zůstávali déle než jednu noc,“ přeje si Amel Khalel, ředitelka jednoho z odborů tuniského národního úřadu pro cestovní ruch.

Jedním z lákadel má být právě i čtyřdenní Mezinárodní saharský festival v Douz, který se loni konal těsně před Vánocemi. Pořádá se už od roku 1967 a navazuje na Slavnosti velbloudů, které se poprvé konaly v roce 1910.

Pořádné rodeo

Na hlavním stadionu to vypadalo jak v nějakém beduínském ležení. Kolem se proháněli nádherně vystrojení koně, velbloudi, hrálo se na bubny a píšťaly, zpívalo se a lidé tančili v dávných krojích. Festival je velmi populární, o čemž svědčí 105 tisíc návštěvníků, kteří v prosinci do Douz dorazili. Součástí pravidelně bývá i knižní veletrh a festival poezie. Ten se nyní týkal Palestiny.

Celá akce vlastně představuje zvyky a tradice kmene Mrazigů, jehož deset až dvanáct tisíc příslušníků se v Douz usadilo natrvalo.

Ticho v dunách

V poušti může být veselo, ale ti, kteří zde hledají klid, ho také určitě najdou.

Douz je totiž nástupiště pro několikadenní výpravy na velbloudech. Zpravidla se vyráží v zimních měsících, kdy přes den není vražedné vedro a během chladné noci se cestovatel ve stanu zachumlá do dvou dek. Veškeré vybavení si karavana veze s sebou, přičemž výprava přijde asi na 50 dinárů za den (cca 400 korun).

Jak po Tunisku

Letecky
Tunisair létá zTunisu na Djerbu, do Gabes, Gafsy, Monastiru, Sfaxu a Tozeuru. Letenka do Tozeuru, kde si lze pronajmout terénní vůz i s řidičem, přijde na cca 1000 korun.
www.tunisair.com

Vlakem
Jízdenka z Tunisu do Tozeuru přijde na zhruba 170 korun a cesta trvá přibližně 9 a půl hodiny.
www.sncft.com.tn

Autobusem
Z Tunisu do Tozeuru stojí jízdenka asi 190 korun. Cesta trvá 7 hodin. Z Tunisu do Douz stojí jízdenka 230 korun. Cesta trvá necelých 10 hodin.
www.sntri.com.tn

„Jih Tuniska lze rozdělit na dvě rozdílné části. Na jihozápad, kde jsou palmy a nomádi, a na jihovýchod, kde jsou ksary a Berbeři,“ vysvětlila Leila Takaia z tuniského úřadu pro cestovní ruch. Jen pro pořádek. Ksary jsou opevněné vesnice, které se stavěly v blízkosti oáz a karavanních stezek a měly chránit před nájezdníky.

Pro jejich průzkum a návštěvu rozsáhlejších pouštních oblastí je praktičtější než velbloudí hřbet terénní auto. Nástupiště pro takové výpravy je město Tozeur, což je velká oáza s datlovými palmami. Ve městě je několik agentur, které terénní vozy pronajímají i s řidičem za přibližně 120 dinárů na den, tedy asi 960 korun. Cena je bez nafty, ale proti Česku je velmi levná. Litr přijde na 650 milimů, což je něco přes pět korun.

S takovým vozem už lze projet kus cesty a doputovat třeba do oázy Ksar Ghilane. Tady má cestovatel dvě možnosti: buď odbočit u pasoucích se velbloudů vpravo a dojet k termálním pramenům a dále k ruinám římské pevnosti, nebo se u velbloudů vydat rovně a po stále méně zřetelnější cestě dojet do osamoceného kempu Zmela. Tady se může poutník zastavit, oddávat se tichu a večer si u ohně poslechnout berberské písně. Bez terénního vozu nebo čtyřkolky, kterou si lze v Ksar Ghilane také půjčit, to ale není moudré zkoušet.

Tradiční jídlo
Polévka
Šorba je polévka na rajčatovém základu. Jsou v ní krupky nebo jiné obiloviny a maso, zejména kuřecí, skopové nebo ryba. Polévka se zakápne citronem. Přidává se především během ramadánu.

Předkrmy
Brik je smažená kapsa plněná vejcem. Kape se na ni citron. Jí se rukama.
Tuniský salát se vyznačuje nadrobno nakrájenou okurkou, rajčetem a cibulí. Ochucuje se olivovým olejem a solí.
Salát mešuja má jako základ grilované papriky, do kterých se přidává rajče, cibule a česnek.
Harissa (pálivá papriková pasta) s tuňákem a olivovým olejem. Namáčí se do ní bageta.

Hlavní jídla
Kuskus je slavnostní nedělní pokrm buď pouze se zeleninou, nebo s kuřecím či jehněčím masem. Takzvaný královský kuskus je s rybou.
Oža je podobné našemu zeleninovému leču, tedy paprika, rajče a vejce. Podává se buď s pikantními jehněčími klobáskami, zvanými merguez, nebo s krevetami.
Ryby se podávají hlavně pražma nebo mořský vlk na grilu.
V současných tuniských domácnostech jsou nejoblíbenější těstoviny s rajčatovým protlakem a harissou.