Mysleli, že je opilá a ze zvědavosti se ji vydali sledovat.„Potom však zakopla o schody a bouchla se hlavou o zem. Zůstala ležet a začala jí téct krev. Na hlavě měla velkou ránu,“vzpomíná na událost Petr Ondračka.

Kluci ani na vteřinu nezaváhali a ihned běželi do telefonní budky zavolat záchranku. „Sami jsme se jí pomoct nesnažili. Nevíme, co bychom měli udělat. Rozhodli jsme se proto, že zavoláme sanitku,“popisuje dramatické okamžiky Patrik Demko.

Přivolat k ženě pomoc přitom nebylo pro chlapce jednoduché.„Když jsem vytáčel číslo, měl jsem strach, takový špatný pocit, že mi nebudou v nemocnici věřit. Petr se úplně třepal,“povídá malý Patrik.

Do telefonu řekl, co se stalo, hlas ve sluchátku ho však zmrazil.„Odpověděli mi, že jsme děcka a že si z nich děláme určitě srandu. A pokud jo, budeme mít problém. Říkali, že si zjistí, kde bydlíme. Chtěli, ať předáme sluchátko někomu dospělému, ale kolem nikdo nebyl,“říká Patrik.

Záchranáři nejprve na místo poslali strážníky, aby si vše ověřili. Chlapci je dovedli ke zraněné ženě a pak už to šlo rychle. Sanitka dorazila do pěti minut a ženu odvezla.„Když jsme čekali na příjezd sanitky, policajti nám řekli, že se tam nemáme motat, že to není nic, co bychom měli vidět,“říká Ondračka. Oba proto odešli, doma vše řekli rodičům a taky kamarádům ve škole.

Ženu, které pomohli, od té doby neviděli, mrzí je, že neví, jak to s ní dopadlo. Neozval se jim ani nikdo z nemocnice nebo od policie, což je podle nich trochu škoda.

Cena za mravní čin

Hrdinský čin těchto chlapců nezůstal bez povšimnutí. Už loni oběma chlapcům poděkoval karvinský primátor, letos na konci března převzali v Praze Školní cenu Českého klubu fair play za ušlechtilý mravní čin.„Samozřejmě z toho máme radost, byl to zážitek,“ shodují se oba zachránci.

Radost neskrývá ani otec jednoho z hrdinů.„Jsem rád, že si toho někdo všimnul. V dnešní době jsou kolem samé negativní zprávy. Určitě jsem na syna hrdý, manželka v Praze dojetím plakala,“říká Patrik Demko starší.

Petr a Patrik by mohli být příkladem pro ostatní vrstevníky. Pomoc zraněné ženě byla jen jedním z dalších jejich „správných“ činů. Už několikrát například volali strážníky, když našli na zemi injekční stříkačku po feťácích.

Patrik by chtěl být policistou, kamarád Petr hasičem. Oba chtějí v budoucnu pomáhat lidem, mají proto záchranu svého okolí v krvi.„Připadá mi normální, co jsme udělali, pomoc lidem by měla být běžná věc,“myslí si Petr.

S Patrikem se však shodnou, že stejně jako oni by asi nikdo z jejich okolí nejednal. „Z mých kamarádů by tohle nikdo neudělal. Znám tolik lidí a všichni by se tomu jen smáli, takže je asi trochu výjimečné, co jsme udělali,“přemítá Patrik Demko mladší.

A že v lidech převládá lhostejnost, si myslí i jeho otec.„Je to takové specifikum českého národa. Od všeho ruce pryč, nic nevidět, nic neslyšet. Pomoc druhým tady chybí, což je určitě škoda,“je přesvědčen Patrik Demko starší.

JAN OLŠAR