Už několik hodin před začátkem zápasu nasávali čeští fanoušci v polské Wrocławi atmosféru fotbalového mistrovství Evropy. Přijeli s očekáváním, užívali si Euro na každém kroku, vyhráli divácký souboj, ale odjížděli nakonec zmlklí a zklamaní. V centru krásného starobylého města připravili pořadatelé fanzónu, která disponovala hned několika velkoplošnými obrazovkami. Na nich sledovali otevírací duel Polska s Řeckem desetitisíce lidí a v bílo-červeném moři nechyběly ani ostrůvky příznivců českého celku. Ti fandili vesměs solidárně domácím, jelikož sami cítili jejich podporu.

„Je to tu neskutečné. Je vidět, že pro Poláky je fotbal náboženstvím. Tolik lidí a dobrá organizace, musíme je pochválit," říkali s uznáním fanoušci z Orlové.

Ne vše ale bylo bezproblémové. Když pořadatelé uzavřeli vstup do fanzóny, strhla se mela. Rozvášněný dav chtěl stůj co stůj vidět své idoly a pustil se do boje s ochrankou. U turniketů to pořádně vřelo, když jeden útok střídal druhý.

Logo evropského fotbalového šampionátu. Restaurace s předzahrádkami měly žně. U televizí nezbyla ani jedna volná židle. Když dali Poláci první gól a panovalo všudypřítomné nadšení, začali se už čeští příznivci pomalu přemísťovat na nový krásný stadion, který hrál ve tmě modrofialovými barvami. „Vyhrál jsem dva lístky na hodně dobrá místa. Teď čekám na jejich převzetí, tak snad vše klapne. Moc se na zápas těším a určitě si ho užiji. Nerad tipuji, ale myslím, že vyhrajeme 2:1," očekával vítězství Česka Tomáš Adamec z Havířova.

Stadion se pomalu zcela zaplnil a příznivci našeho národního týmu převzali okamžitě iniciativu. V předzápasovém diváckém i komentátorském souboji měli Češi jasně navrch. Po patnácti minutách utkání jsme inkasovali poprvé, ale nálada ještě nepoklesla. „My hrajeme a oni dali gól. To bude dobré," znělo jednotně. Po druhé brance už část českých příznivců rezignovala a nezapojila se ani do mexické vlny, kterou vyvolali šťastní Rusové. „Nebudu skákat, jak bolševici pískají," zaznělo z davu. Ve 35. minutě se ozval poprvé ojedinělý výkřik „Bílek ven". To autor v tu chvíli netušil, že se k němu přidají v závěru zápasu téměř všichni, kdo českému výběru fandí. Záhadné uvažování a nedostatek taktického myšlení českého lodivoda nakonec odnesl i jeho chráněnec Milan Baroš. Nedařilo se mu, ale místo toho, aby se pokusil Bílek jeho střídáním oživit hru českého útoku, stáhl kritizovaného útočníka až za rozhodnutého stavu v závěru. Tedy v době, kdy se střídají hráči, kterým mají lidé za výkon zatleskat. Baroš si zákonitě vysloužil ohlušující vypískání, za což může „poděkovat" právě Bílkovi.

Zklamání bylo velké a mnozí ho neunesli. „Mám ještě čtyři lístky na Řecko i na Polsko, ale už sem nejedu. Je to škoda času. Jsem totálně naštvaný. Vždyť ti naši kluci už dvacet minut před koncem nemohli. Oni jedou na mistrovství Evropy, a nemají fyzičku a vrací se krokem. Vstupenky někomu daruji," nebral si servítky Pavel z Třebíče.

Někteří byli přes porážku nad věcí. „Byli lepší a vyhráli zaslouženě. To je fotbal. V životě jsou určitě mnohem horší věci," dodal výstižně stonavský fotbalista Karel Sochora, který v klidném česko-ruském davu opustil do tmy zářící wrocławský fotbalový svatostánek.

V prvním zápase čeští příznivci nasáli dosyta atmosféru vrcholné fotbalové akce. Byla parádní, ale fotbalu samého si neužili vůbec.