Rok 1938: Československá armáda se brání příchodu německých vojsk. Rok 1945: wehrmacht se snaží zastavit postup Rudé armády. 80. léta: Československá lidová armáda se chystá na obranu proti imperialistům.

Jestliže přijedete do Chotěbuze, poblíž nádraží, kousek od hlavní cesty budete moci obdivovat tři bunkry, které vás zavedou právě do těchto tří historických období. Členové Klubu vojenské historie Chotěbuz totiž zrekonstruovali tři z deseti chotěbuzských bunkrů přesně tak, aby si každý mohl udělat představu o výstroji, technice a zbraních té doby.

Práce jim trvaly víc než 10 let. „Dostal jsem se k tomuto koníčku už na střední škole. Zajímal jsem se o druhou světovou válku a začal jsem pátrat po opevněních a náhodně jsem narazil na tyto nepoškozené bunkry," vzpomíná předseda klubu Ján Labák.

Domluvili se proto s jejich majitelem na pronájmu a dali se do renovace. Bunkry byly dlouho nepoužívané, takže byly obrostlé mechem a kolem byly velké stromy, které se musely pokácet. Hlavně ze začátku šla práce pomalu.

„Bylo to především finančně náročné. Byli jsme na střední škole, tak jsme dělali různé brigády. Až když jsme nastoupili do zaměstnání, tak to šlo rychleji," vysvětluje Ján Labák.

Jen pro ilustraci – kompletní renovace jednoho bunkru včetně vybavení vyšla na 50 tisíc korun. A protože jde členům klubu o maximální historickou přesnost, všechno vybavení včetně výzbroje je dobové. „Kdysi toho bylo habaděj, teď už se to získává hůře. Někteří to mají třeba na byznys, že to levně koupili a teď to draze prodávají," říká Labák.

Sehnat starou uniformu je problém

Jednoduché prý není ani shánění dobových uniforem. Zatímco v 90. letech byly ještě plné sklady uniforem lidové armády, vzhledem k tomu, že se donedávna ještě používaly, teď je to mnohem těžší. „Ještě před pár lety šly sehnat kalhoty i s košilí za 150 korun a teď za stejné věci nemusí stačit ani tisícovka," kroutí hlavou předseda klubu, sám v uniformě československé lidové armády vzor 63.

A co teprve starší uniformy, například ty z první republiky? „Tuto uniformu jsem skládal asi půl roku, spolu s puškou a všemi doplňky mě vyšla zhruba na 15 tisíc korun," vypočítává cenu Radim Hanzel, který v uniformě četníka na zkoušku vítá a naviguje návštěvníky bunkrů.

Jak dodává, neřešil jen cenu. „Když jsem sháněl uniformu, tak jsem zjistil, že to pro mě, s mými 183 centimetry nebude nic jednoduchého, přece jen za první republiky byli vojáci menší," usmívá se Radim Hanzel. Často se to prý řeší tím, že místo originální uniformy mají věrnou repliku.

A proč vlastně tohle všechno dělají? „Hlavně nás to baví. A také chceme ty bunkry ukázat lidem, aby na vlastní oči viděli, jak to vypadá. Měli jsme už i prohlídky pro školy, kde děti v praxi viděly to, co se naučili ve škole," vysvětluje Ján Labák.

A jak dodává Radim Hanzel, chtějí trošku dostat českou historii do povědomí lidí. „Někteří na to bohužel už zapomínají. Některé děti třeba ani nevědí, kdo to byl Hitler," dodává Radim Hanzel.

Vzhledem k tomu, že podobných bunkrů jsou na území Karvinska desítky, existují podobní nadšenci také v Bohumíně nebo Dolní Lutyni.