Vše začalo, už když přišly poštou volební lístky. Přestože jsou čtyřčlenná rodina, přišly pouze troje. Alexandru to ale nezaskočilo a vzala si lístky od bratra, který byl zrovna mimo domov. „Když jsem pak přišla do volební místnosti a ukázala jim občanku, tak mě nemohli najít v seznamu," vzpomíná Alexandra Klímová. Její jméno nebylo ani v seznamech ostatních členů komise. „Tak se mě ptali, jestli mi je vůbec osmnáct, a poté někam zavolali," dodává dívka.

Mezitím se jí ptali, jestli se náhodou neprovdala do zahraničí, jestli si nenechala udělat voličský průkaz nebo jestli někdy nevolila v zahraničí. „No a zhruba po pětadvaceti minutách mi řekli, že mě mohou zapsat a mohu jít volit," popisuje martyrium při své první volbě Alexandra.

Stoupla si tedy za plentu, dala do obálky lístek se svým kandidátem a chystala se ho vhodit do urny. Jenže problémům stále nebyl konec. „Když jsem přicházela k urně a chtěla lístek hodit dovnitř, zastavila mě jedna paní, že se vyskytl ještě jeden problém," říká Alexandra Klímová.

A ten byl na první pohled neuvěřitelný. Úředníkům totiž v počítači vyskočilo, že dívka má čínské občanství. „Musela jsem je ubezpečit, že opravdu nemám s Čínou nic společného, než mi konečně dovolili vhodit lístek do volební urny," usmála se dívka, která doufá, že příště už se tyto problémy nebudou opakovat.