Zanícený skaut už od svého mládí veškerý svůj volný čas věnuje práci s dětmi a mládeží. Jako šestnáctiletý formoval skautský oddíl pod pláštíkem Pionýra na Základní škole Kpt. Jasioka v Havířově.

„Bobříky jsme nahradili Kuřátky, což nikomu nevadilo. Horší to bylo s názvem Ztracená stopa. Po roce 1989 mě všechny děti následovaly do skautu," zavzpomínal devětačtyřicetiletý zaměstnanec OKD.

K získání znalostí o skautingu, tak trochu mu přispěla i náhoda. „Při úklidu a likvidaci různého haraburdí v jednom sklepě jsem narazil na zajímavou knihu vydanou v roce 1920, Základové Skautingu – Příručka pro výchovu sokolského dorostu. Z ní jsem pak čerpal vědomosti a inspiraci ke své činnosti," svěřil se Michalčík.

Patřil k lidem, kteří po sametové revoluci obnovovali havířovský Junák. „Z našich členů se později stali advokáti, lékaři, herci, inženýři, dělníci. Jednou z nich je i herečka Eva Vejmělková. Těší mě, že nezapomněli a pořád se ke mně hlásí," konstatoval s radostí skautský vůdce. V současné době má patronát nad čtyřmi skautskými oddíly v Horní Suché.

„Z počátku nás bylo kolem třiceti. Postupně jsme se rozrostli až na dnešních sedmdesát. Jsou mezi námi děvčata i chlapci, mladší i starší skauti. Jezdíme na výlety, tábory, scházíme se a také se společně bavíme. Nedávno jsme se podíleli i na organizování Betlémského světla v obci. Mám výhodu, že pracuji stále na noční směně. Dopoledne spím a odpoledne se můžu věnovat svému koníčku. Do skautingu jsou aktivně zapojeni i moji synové," říká s potěšením Srdcař, který osobně vede 10. skautský oddíl Toulavej.

Sídlo mají v bývalé hornosušské polské základní škole na náměstí, poblíž římskokatolického kostela sv. Josefa. „Pro naše činnosti máme velmi dobré podmínky s dostatkem místností. Obec nás podporuje ," doplnil své vyznání revírník v údržbě vtažné jámy, v provozu důlní dopravy na ČSM-Sever Jan Michalčík.