Poprvé se Nikola v grafifti setkal někdy ve 14 letech na základní škole. Oslovily ho malby na ulicích a časopis Poplife, ve kterém se každý měsíc objevovaly zajímavé články o graffiti. „Byla to pro mě taková stínadla, něco tajuplného, zakázaného a zároveň kreativního. Byl jsem fascinován, začal jsem si sbírat informace a fotil jsem vše, co jsem viděl. Zkoušel jsem sprejovat i na ilegálních místech," říká o svých začátcích Vavrous.

I když občas maloval na zakázaných plochách, nikdy prý nepřistupoval k místu s tím, že by ho mohl zničit. Snažil se kusu šedého betonu vdechnout život.

Zlom nastal v roce 2004, kdy se mladému umělci podařilo získat plochu u letního kina, kde mohl se svými kamarády bez potíží tvořit. „Začal jsem spolupracovat s magistrátem a odborem kultury, se kterým jsme zajistili dvě místa v okolí letního kina, kde jsme se mohli scházet a legálně prezentovat naše výtvory," hovoří o svém úspěchu Nikola.

A to byl jenom začátek. Díky spolupráci s městem začal na tomto místě se svou skupinou Sprayart 34 pořádat graffiti festival. „Letos bude už šestý ročník tohoto festivalu, který se jmenuje United Colours. Je specifický v tom, že je mezinárodní a účastní se ho kolem osmdesáti umělců z širokého okolí. Festival je jeden z největších podniků svého druhu v republice," podotýká Vavrous, jemuž se začali ozývat také soukromí vlastníci nemovitostí, kteří chtěli oživit nevyužité plochy na svých objektech. „Je rozdíl, když nám dá majitel k dispozici plochu, kterou si můžeme pojmout podle svého, to je potom zdarma nebo za barvy. Když už má vlastník svou představu a vizi, kterou by chtěl nasprejovat, bereme to jako zakázku za peníze," vysvětluje odlišnost prací havířovský umělec.

Sprejuje téměř všechno od exteriérů různých podniků až po interiéry, ale i menší věci, jako třeba dětské pokojíky. „Největší paradox pro mě byl, když si nás pozvala přepravní společnost ČD Cargo, abychom jim pomalovali vlak na Czech Rail Days. Bylo zajímavé pozorovat reakce drážních zaměstnanců, kteří nevěděli, že si nás jejich vedení objednalo," říká s úsměvem Nikola, který se nyní svým koníčkem živí a jezdí na zakázky po celé České republice.

Díky tomu, že je tento obor specifický, zaujal Nikola porotu v soutěži Živnostník roku, která jej z 240 soutěžících poslala do užšího finále za Moravskoslezský kraj. Svou účast i úspěch v soutěži bere jako vizitku, že jeho tvorba není zajímavá jenom pro lidi z komunity sprejerů, ale také pro širší veřejnost.