Ministerstvo v důvodové zprávě argumentuje názorem vlastníka, že dům není natolik historicky a umělecky cenný a navíc není zachován v podobě, jakou měl v době svého vzniku v roce 1914.

Proti prohlášení secesního domu stavitele Richarda Hořína bylo také město a památkáři. Podle jejich názoru vila reprezentovala spíše než architektonicky promyšlené dílo té doby standardní stavitelské dílo té doby. Suma sumárum, ministerští úředníci neshledali důvod prohlásit objekt za kulturní památku, a tudíž dali vlastníkovi volné ruce a ten s ním naložil tak, jak zamýšlel už dříve: nechal dům zbořit.

Smutní jsou zejména ti, kdo za její záchranu bojovali. „Je to smutné, ale je to realita. Každopádně děkuji všem, kteří za záchranu domu mého předka bojovali," řekla Lucie Hořínová.

Podle ní byly silnější argumenty na straně vlastníka. „Zástupci firmy Rockwool tvrdili, že dům byl v žalostném stavu. Ano, to je pravda. Ale proč? Protože vilu zabezpečili před nájezdy bezdomovců a sběračů kovů až v polovině minulého roku. Takže jak asi mohla dopadnout?" zlobí se Lucie Hořínová.

Sto let stará vila byla obývaná až do 90. let minulého století a v roce 2009 ji koupila společnost Rockwool, která chtěla rozšiřovat svůj provoz právě na okolních pozemcích. Jenže přišla krize a z rozšiřování sešlo…