„Skákala jsem padákem, projela se na Masarykově okruhu v porsche, vyzkoušela jsem si bungee jumping a zorbing. Teď, na stará kolena jsem musela ze svých nároků slevit a dogtrekking mi nabídl nejlepší alternativu," říká čtyřiapadesátiletá matka dvou dětí a babička tří vnoučat.

Její dva pejsci Mako a Kenzo, rasy sibiřský husky, jí dělají společnost při takzvaném dogtrekkingu, ke kterému ji nalákala její dcera.

„Dogtrekking je perfektní v tom, že člověk pociťuje návaly adrenalinu, když si představí, že během celé, mnohdy i stokilometrové trasy, je odkázán jen a jen na sebe," vysvětlila její dcera Helena Vlasáková, která se tomuto sportu věnuje již několik let.

Podle ní je důležité především to, že účastníci vyzkouší svou zdatnost a vytrvalost, a psi se aktivně zapojují do celé této činnosti. „Naši psi to milují. Vyřádí se, opravdu důkladně se vyvenčí a my se věnujeme aktivnímu pohybu na čerstvém vzduchu. Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se," dodává Vlasáková.

O tom, že je tento extrémní kynologický sport stále oblíbenější i u nás, svědčí fakt, kolik dogtrekkingových akcí se uskutečňuje během celého roku a také kolik účastníků se aktivně zapojuje.

„Myslím si, že dogtrekking byl jako oficiální kynologická disciplína na vrcholu v minulém roce, obecně ale popularita dogtrekkingu určitě ještě pořád stoupá. Navíc už jako pojem definitivně vstoupil do podvědomí lidí i odborné veřejnosti. Dnes například v časopisech při představování toho kterého plemene nezapomenou zmínit, že je vhodné i pro dogtrekking," říká Vladimír Páral, který se dogtrekkingu a mushingu věnuje již několik let.

Dodává, že se standardně v České republice účastní oficiálních akcí v průměru okolo stovky týmů a těch, co s dog- trekkingem zatím jen koketují, je daleko víc. Zajímavostí je určitě také stále častější spojení dogtrekkingu s geocachingem.

BIBIÁNA BALICKA