Se slzami v očích a třesoucí rukou pokládá malá školačka přáníčko na schody u domu v ulici Tovární v Karviné.

Domu, kde bydlela šestatřicetiletá Monika s osmiletou dcerou Klárkou, které zemřely v dalekém Egyptě. Chvíli se zastaví a pak odchází. Nepřipojí se k ostatním dětem, které sedí na schodech a vzpomínají na svou kamarádku. U nohou mají přáníčka, plyšáky nebo kytky. A nechybí ani mažoretková hůlka, která připomíná, čemu se Klárka s nadšením věnovala. Je vidět, že dětem není příliš do řeči.

„Je mi to moc líto," jen tiše špitla devítiletá Anetka, která zrovna venčila svého pejska. Na pietním místě se zastavila, aby tam mohla položit vlastnoručně kreslené přání a posadila se na schody.

Někteří jako by stále nedokázali věřit tomu, co se stalo. „Pořád mi to nedochází, čekám, že se zase objeví. Tolik jsem se s ní vždy nasmála," řekla smutně jedenáctiletá Dominika a jen nevěřícně kroutila hlavou.

Také ona letargicky sleduje lidi, kteří se před místem srocují a zapalují svíčky nebo nechávají vzkazy. „Byla jsi naše nejlepší kamarádka na světě," hlásí jedno z přání psané dětskou rukou. „Nikdy jsem nevěděla, že zemřeš," píše se na dalším z nich.

Černý prapor visí o pár kroků dál nad vchodem do základní školy. 2. září tam měla jít Klárka do druhé třídy. Bohužel její místo v lavici zůstane prázdné. „Ale v srdcích dětí i učitelů stále zůstane," řekla zástupkyně ředitele pro první stupeň ZŠ Dělnická Iva Vráblíková. Ve škole byli zprávou zaskočeni. „Její učitelka se to dozvěděla dříve, a když nám to roztřeseným hlasem říkala, chtělo se jí plakat. Do poslední chvíle doufala, že se ta zpráva nepotvrdí," dodala Iva Vráblíková.

Přestože chodila do školy jen rok, tak ji všichni měli rádi. „Bylo to takové sluníčko. Byla veselá, milá a usměvavá. Byla v kolektivu hodně oblíbená," prozradila zástupkyně ředitele.

BIBIÁNA BALICKA, DAVID GORGOL