Za jejich dovednostmi stojí Genetická metoda čtení, tzv. Kožíškova metoda, jejíž základy položil Josef Kožíšek již vroce 1913. Psycholožka Jarmila Vágnerová se touto metodou zabývá od roku 1995, kdy její výuky přepracovala a zlepšila a také vydala soubor učebnic včetně pracovních sešitů.

„Když knám do školy přijdou prvňáčci, řada znich se už umí podepsat hůlkovým písmem. Je jednoduché a proto je zaujme a právě této skutečnosti využívá genetická metoda čtení,“ říká učitelka Základní školy ve Školní ulici vOrlové Marie Švikruhová. „Takže děti vprvních třech měsících se učí číst a zároveň psát slova jen tiskacími písmeny, poté se učí číst malá tiskací písmena a teprve na konci prvního pololetí, kdy už mají uvolněnou ruku, začínají psát písmena psací,“ dodává učitelka.

Podle pracovnice zpedagogicko-psychologické poradny vOrlové Jiřiny Vévodové dokáží děti, které se učí číst Kožíškovou metodou velmi brzy přečíst nápisy kolem sebe vběžném životě a také daleko lépe vnímají obsah vět. „Genetická metoda čtení může některým dětem přinést komplikace. Ale obecně nelze najít způsoby výuky, které by vyhovovaly naprosto všem dětem ve třídě. VOrlové máme několik škol, kde paní učitelky učí touto metodou už několik let, a zmého pohledu mohu říci, že velice úspěšně,“ doplnila Jiřina Vévodová.

VZákladní škole ve Školní ulici se tato metoda vyučuje už devět let. „A máme sní velice dobré výsledky. Nejen že ubylo žáků sdyslektickými obtížemi, ale děti již kolem Vánoc čtou a mají ztoho velikou radost a myslím si, že je to obohatí na celý život,“ potvrzuje Marie Švikruhová.

Ne všude však o této vyučovací metodě vědí. Jak pedagogové, tak veřejnost. Přiznal to i ředitel ZŠ Majakovského vKarviné Roman Hamrus. „Na naší škole se čtení genetickou metodou neučí, zatím nemáme žádné zkušenosti. Při oznámení rodičům o způsobu výuky čtení, nastal boj o třídu sklasickou (slabikovou) výukou čtení. Navíc pro klasické čtení je spousta hezkých slabikářů, ale pro genetickou metodu jsme objevili pouze jednu učebnici, na které nenavazovaly písanky.

A reakce rodičů? „Přiznám se vám, že jsem o nějakých novinkách ve čtení nechtěla ani slyšet. Ale byla jsem hodně překvapená, když mi dcerka byla za nějaký měsíc-dva schopna sama přečíst krátkou básničku. Pak jsme začali kupovat dětské časopisy, kde si Barunka sama nahlas četla a zájem o čtení ji vydržel až do teď. Kdárkům na její narozeniny nemůžu nikdy zapomenout na novou knížku,“ nadšeně vypráví Alena Kuchařová zOrlové.

„Náš Vojta se snovým způsobem čtení docela popral. Nešlo mu to, hláskovaná slova jako třeba m-á-m-a vůbec neslyšel. Byla jsem ztoho nešťastná, ale učitelka mě ujistila, že do Vánoc to naskočí každému dítěti. A taky se tak stalo. Po Vánocích se Vojta tak zlepšil, že jsem tomu nechtěla věřit, byli jsme ztoho oba nadšení a čtení nás dodnes moc baví,“ uvedla Romana Adamová zOrlové.