Předseda soudu Jan Chowaniec Deníku přiznal, že takto postupuje především z důvodu omezeného počtu míst, který má pro své dvě pobočky určené. „Pracovnice přijímáme na dobu určitou například za dlouhodobě nemocné nebo na mateřské dovolené,“ řekl.

Z pohledu zapisovatelek se však situace jeví poněkud odlišně. Deník má k dispozici výpovědi několika zaměstnankyň havířovské soudní pobočky. Některé byly do služeb justice přijaty opakovaně.

„Vedoucí oddělení mají dokonalý přehled o tom, které zapisovatelce se už blíží doba vypršení dvou let. Nejsprostší od nich je to, že člověku dají vědět až ve skutečně poslední den, kdy mu jen oznámí, že si má vybrat zbývající dovolenou. A to jsem se měsíc před termínem přímo u předsedy Chowaniece písemně dotazovala, zda mi smlouvu prodlouží na dobu neurčitou, nebo si už mám raději hledat jiné místo. Odpověděl, že je ještě příliš brzo, že ještě neví. Takto bezohledně se přitom nadřízení chovají ke všem. Vědět dají skutečně až poslední den,“ líčí situaci v resortu spravedlnosti jedna z žen.

Celá praxe přitom naznačuje, že nejde jen o záskok za dlouhodobě nepřítomné zaměstnance. Ze systému opakovaně zaměstnávaných a propouštěných lidí totiž profituje mnoho další lidí. Soud totiž nové zaměstnance přijímá například od zprostředkovatelských agentur, které žijí ze spolupráce s úřady práce. Ty jim platí náklady za rekvalifikace či pořádání různých vzdělávacích kurzů.

Opakovaně přijímanému a propuštěnému zaměstnanci nevzniká nárok na zvyšování platu či jiné sociální výhody. Naopak systém umělé fluktuace vydělává právě zprostředkovatelům. Svým způsobem na tom těží také úřady práce, které mají pohyb ve stavech uchazečů o zaměstnání, což ovlivňuje statistiku. Opětovným přijetím stejného člověka navíc zaměstnavatel stvrzuje, že byl s jeho prací spokojen a navíc mu odpadá zdlouhavé zaučování. Po dvou letech jej však přesto propustí.

„Já jsem takto byla u soudu zaměstnána dvakrát. Smlouvu mi vždycky po půlroce prodloužili, a když se přiblížil termín dvou let, tak jsem šla zpátky na pracák. Tam jsem musela být půl roku, aby byla splněna nějaká zákonná podmínka pro opětovné přijetí. Na soudu přitom mají přehled o svých současných i bývalých pracovnicích a vědí, koho a kdy přijmout zpátky. Člověk by řekl, že pracuje u nějakého vypočítavého soukromníka, který chce ušetřit na platech a daních, ale přitom se jedná o státní organizaci, navíc pod ministerstvem spravedlnosti. Dělají to přitom jen u zapisovatelek, protože u zaměstnanců na vyšších postech by si to nedovolili,“ dodala kolegyně.

Paradoxní je, že tento systém obratného balancování mezi mantinely zákona a zneužívání vysoké nezaměstnanosti schvaluje právě ministerstvo spravedlnosti. „V obecné rovině lze říci, že jde o zcela běžný postup. Je to dáno tím, že rozpočtové prostředky jsou omezené na přesný počet tabulkových míst - tzn. odejde-li někdo na mateřskou dovolenou, nebo je-li dlouhodobě v pracovní neschopnosti, je za něj vzata náhrada na dobu určitou - tedy na dobu, dokud se nevrátí ke své pracovní činnosti. Opakuji, že jde o zcela obvyklý postup,“ odpověděla na dotaz Deníku Jitka Zinke z tiskového odboru ministerstva.

Obecně se k problematice vyjádřila také Ivona Foltisová Státní úřad inspekce práce: „Trvání pracovního poměru mezi týmiž účastníky je možné sjednat celkem na dobu nejvýše 2 let ode dne vzniku tohoto pracovního poměru. Další pracovní poměr na dobu určitou lze uzavřít mezi stejnými účastníky nejdříve po uplynutí 6 měsíců po skončení předchozího pracovního poměru. Zaměstnanec může mezitím pracovat u jiného zaměstnavatele či podnikat. Obecně lze konstatovat, že soud postupuje v souladu s platnou legislativou.“