Natálie Lukáčová a Jitka Mojová přijely na bohumínské nádraží přípojem z Karviné. Devatenáctiletá Natálie jela do Prahy, stejně jako Jitka Mojová, která směřovala ještě dál, do Dolních Petřkovic pro syna.

Poté, co ji záchranáři pomohli ze zdemolovaného vagonu, stála dlouhé minuty na nádraží ve Studénce s hlavou v dlaních, v ruce kapesník a v očích slzy. „Bylo to hrozné,“ vzlykla žena, která měla na nohou i rukou řadu krvavých škrábanců. V okamžiku hrůzné srážky rychlíku s mostní konstrukcí byla Jitka Mojová ve druhém vagonu. Přežila bez většího zranění jen díky tomu, že seděla v jeho zadní části.

Ven se dostala zadními dveřmi vlaku, které prý byly otevřené. Mnozí z těch, co seděli v přední části vagonu, to podle ní asi měli hodně špatné. Ke vzpomínce na to, co spatřila, když vystoupila, se nechtěla vůbec vracet.

„Ten přední vagon vypadal hrozně. Muselo to tam být strašné. Já jsem jenom při tom nárazu někde ztratila mobil,“ líčila novinářům se slzami v očích žena svůj hrůzný zážitek.

Natálie Lukáčová seděla v okamžiku nárazu vlaku do spadlého mostu ve třetím vagonu. A během několika sekund se poklidná jízda proměnila v drama. Natálie slyšela rány, a pak už jen řev, křik a sténání. Ona sama měla pořezanou ruku. „Vysypalo se sklo z okna,“ vysvětlovala.

Nejhorší pocit prý měla ve chvíli, kdy se zdálo, že se vlak převrátí. „Naštěstí jsme zůstali opřeni o další vagon. V tom našem vagonu na tom lidi byli ještě relativně dobře, ale mám pocit, že tam byli těžce zranění a možná i mrtví,“ pokračovala ve vyprávění mladá dívka.

V první chvíli po nárazu prý nastal velký chaos. Na sedadla, kde seděla s dalšími cestujícími, dopadl strop se světly. „Nevím, jak bychom se odtud dostali. Naštěstí tu velkou desku nadzvedl pán, který seděl nedaleko, a my jsme mohli vylézt. Pak už jsme se snažili dostat se ven. Byla jsem ráda, že mi nic vážného není. Kolem sebe jsem se ale raději nedívala,“ dodala dívka.

To Vítězslav Polák z Bohumína neměl při havárii strach jen o sebe, ale i svou čtrnáctiletou dceru, Spolu s dalšími třemi kamarády jeli do Prahy na koncert Iron Maiden. Ovšem osud asi nechtěl, aby tento koncert viděl…

„Jedeme domů. Na žádný koncert nemám ani pomyšlení,“ prohlásil otřesený muž poté, co se mu podařilo sebe i dceru v podstatě bez zranění dostat z trosek původně čtvrtého vagonu.

„Dcera je ještě stále v šoku, koncert nekoncert, vracíme se domů. Lístky jsem dal kamarádům, kteří pokračují do Prahy. Ať je tam někomu dají, pro mě je teď nejdůležitější, že žijeme,“ dodal Vítězslav Polák.

Ivan Pavelek, Tomáš Januszek