Základní škola Na Nábřeží se na výuku cizinců specializovala. České zákony stanovují povinnost docházky na základní školu všem dětem, cizince nevyjímaje. Do tříd jsou zařazování podle svých schopností a znalostí. Většina těchto dětí dojíždí z nedalekého pobytového střediska, kde bydlí žadatelé o azyl v České republice.

Do školy nyní docházejí převážně turečtí Kurdové a Kazachstánci. Národnosti i počet dětí se však mění v průběhu celého školního roku, podle toho, jak azylanti do země přicházejí nebo naopak odcházejí. Letos začala do první třídy docházet také Američanka. Otec, původem Čech, s ní mluvil pouze anglicky, takže se učí český jazyk.

Všem cizincům se kantoři i děti sněží vytvořit zcela běžné podmínky, na druhou stranu to především od učitelů vyžaduje mnohdy nadlidské úsilí. Důvodem je jazyková bariéra. Jen některé děti rozumí částečně anglicky. Většina hovoří pouze svým rodným jazykem.

„Děti cizinců pocházejí ze tří skupin. Jednak to jsou děti ubytované v pobytovém středisku, děti cizinců, kteří už získali český azyl a ve třetí skupině jsou děti těch žadatelů, kterým byl azyl zamítnut. Ti se ještě snaží rozhodnutí našich úřadů zvrátit, nebo čekají na opuštění země,“ vysvětlil ředitel školy Svatopluk Novák.

Ve škole se výuce cizinců věnují už několik let. Potíže se řeší operativně za pochodu. „Dosud jsme nemuseli řešit žádný problém, který by souvisel s nějakou národnostní nesnášenlivostí. Děti si na sebe vždy velmi rychle zvyknou. Zvýšené úsilí si však výuka žádá od kantorů. Ti se musejí s dětmi domluvit, aby je dokázali učit. Například turecké děti ale umí pouze kurdštinu, a to pak může být potíž. Zvládáme i takové situace, jako tělocvik nebo nutnost, aby třeba malé Kazachstánky mohly být zahaleny v šátcích. Se stravováním problémy nemáme, protože děti se stravují ve středisku,“ dodal Novák.