Návštěvní místností voněl čerstvě uvařený čaj, na stole cukroví a sladká roláda. Byly tam netradičně také zpěvníky a kytara, kterou farář doprovázel zpěv náboženských písní a koled, jež zpívali všichni společně.
Zpočátku povídání vázlo, a tak se začalo debatou o Vánocích a jejich původu. Když se přešlo na téma Bible, diskuze se rozproudila a už to nebyl jen monolog. „Slyšel jsem o jednom muži, který přečetl Bibli za tři měsíce. Ale až poté, co se dostal do vězení. Na svobodě by na to asi neměl čas,“ dal k lepšímu perličku Szkandera.
Odsouzení muži se s farářem znají, pracuje ve věznici na částečný úvazek. „Máme tady pravidelné páteční debatní kroužky,“ prozradil Szkandera.
Šestadvacetiletý Jan se jako první rozpovídal o svých pocitech, které zaměstnávají jeho mysl v těchto dnech. „Z dopisů, které dostávám od přítelkyně, mám pocit, že už to není jako dřív. Asi na mě čekat nebude,“ svěřil se přede všemi se slzami v očích.
Všichni do jednoho se shodli v odpovědi na otázku, jak by trávili Štědrý den, kdyby byli na svobodě. „Byl bych samozřejmě doma a cpal bych se cukrovím a dalšíma dobrotama,“ neváhal s odpovědí Jan z Karviné. Za to sedmačtyřicetiletému Ivanovi z Rokycan nejvíc chybí rodina. „Kdybych byl doma, trávil bych dnešní den i večer s rodinou a sestrou,“ řekl. Se slzou v oku prozradil, že ve vězení tráví už desáté Vánoce. „A ještě 13 roků mě tady čeká,“ dodal.
Jan si počká ještě šest let, než opustí brány vězení. „Jestli se toho dožiju, bude mi dvaatřicet, až mě pustí,“ dodává muž, který si odpykává trest ve věznici se zvýšenou ostrahou. Stejně, jako jeho kolegové, vraždil.
Pro Vladislava Szkanderu to včera byla vánoční premiéra. „Proč jsem dnes tady? Vím, nebo aspoň tuším, jak se tito lidé cítí a tak se je snažím povzbudit aspoň vlídným slovem,“ dodal farář.
