Podle vedoucího odboru životního prostředí MSK Tomáše Kotyzy by měla spalovna likvidovat až 200 tisíc tun směsného komunálního odpadu z domácností v Moravskoslezském kraji. „Domácnosti v kraji však ročně vyprodukují téměř půl milionu tun odpadu. Pokud vezmeme, že 400 až 450 tisíc tun je už vytříděno a dá se lik vidovat spalováním, zbývá vymyslet způsob likvidace dalších více než 200 tisíc tun,“ uvedl Kotyza.

Podle náměstka hejtmana Miroslava Nováka Česká republika obecně velmi zaostává za ostatními státy Evropy. „Jinými slovy lze říct, že téměř 3 miliony tun komunálního odpadu skončí ročně na skládkách a přitom toto množství může v energetice nahradit stejné množství hnědého uhlí,“ tvrdí Novák. Dodal, že přes všechny přípravy k budování spalovny Česká republika obecně nesplní dohody, kterým se zavázala při vstupu do Evropské unie a sice, že do roku 2010 sníží objem skládkovaného odpadu o 50 procent oproti roku 2000. „A bude nás to stát stamiliony euro na pokutách,“ dodal Novák.

Podle něj není jiné, opravdu účinné cesty, než energetického využívání odpadů. Dokladem toho budiž fakt, že například Švýcarsko likviduje vlastní komunální odpad spalování téměř stoprocentně. „V zemi, kde žije šest milionů lidí, funguje 30 takových spaloven. Co k tomu říci? Snad jen to, že od roku 1996 je tam skládkování zakázáno,“ dodal Novák.

A Švýcaři nejsou v tomto sami. Od letošního roku zakázalo skládkování také Rakousko. Jen v hlavním městě Rakouska fungují tři, resp. čtyři spalovny komunálního odpadu. Jedna likviduje odpad průmyslový.

Novák připouští, že možná ještě větší problém než přesvědčit o ekologičnosti projektu karvinské spalovny a tím získání peněz z evropských fondů, bude přesvědčit veřejnost, že fungování takovéhoto zařízení neznamená automaticky zhoršení ovzduší, nota bene na Karvinsku, které už tak vede statistiky v překračování emisních limitů SO2, NOx, CO či prachových částic.

„V zákoně je takováto situace ošetřena tak, že zprovozní-li se jeden zdroj znečištění, musí se utlumit či odstavit druhý,“ tvrdí náměstek Novák.

O tom, že tyto spalovny jsou vybavovány nemodernějšími technologiemi a splňují přísné limity vypouštění emisí do ovzduší, podle Nováka svědčí i to, že například ve Vídni funguje takové zařízení přímo ve středu města.

Odpad se tam spaluje při teplotách vyšších než 800 stupňů Celsia a vzniklá energie se dá využít. Jednak přeměnou na energii elektrickou a také tepelnou. „Protože u bývalého dolu Barbora, kde má stát spalovna, funguje teplárna firmy Dalkia, existuje již dohoda o odběru tepla pro zásobování domácností v okolních městech. Produkce tepla ze spalovny by měla být více než jeden milion GigaJoule ročně a 23 tisíc MW elektrické energie. Tím jsme pohodlně schopni vytápět karvinské domácnosti a zásobovat je teplou vodou,“ tvrdí mluvčí společnosti Dalkia Milan Wagner.

Tomáš Kotyza zase podotkl, že kromě zisku elektřiny a tepla z odpadu by se o více než 60 procent mělo snížit množství skládkovaného odpadu. „Pokud jde o poklesy emisí, tak nejvyšší by měly být právě u prachu a to o padesát procent. Na to všechno existují studie fundovaných odborníků,“ dodal Kotyza.