Dvoučlenná výprava se vydala koncem března do Nepálu. Její pouť do velehor začala netradičně na dole Paskov v hloubce 850 metrů pod hladinou moře. Na povrch se horolezci dostali po 142 osmimetrových žebřících. „Byla to taková recese, protože nevím, kdo by šel na nějakou osmitisícovku a začínal tam, kde my,“ uvedl Milan Pěgřímek.
Oba horolezci se pak bez větších problémů dostali do nepálského Káthmándú. Po přesunu na základnu ve výšce 5 200 metrů, zahájili výstup bez nosičů a kyslíkových lahví po náročnější severovýchodní trase z Tibetu na vrchol pohoří. Vytoužený cíl 8 842 metrů měli dosáhnout 20. května. Nakonec dopadlo vše jinak. Tábor ve výšce něco přes sedm tisíc metrů se stal osudným.
„Nic nenaznačovalo, že by měl Věslav nějaké zdravotní problémy. Cítil se být naprosto v pořádku. Odpoledne vařil a připravoval čaj na závěrečný výstup. Kolem devatenácté hodiny se vrátil do stanu. Já jsem už ležel ve spacáku. On zalehnul také. Za nějakou chvíli jsem pocítil, že se na mně nějak sesunul. Na moje opakované oslovení vůbec nereagoval. Byl již asi mrtvý a smrt ho musela zastihnout ve spánku. Po tomto zjištění jsem šel vyhledat pomoc,“ popsal poslední dějství společného pobytu se svým kamarádem.
„Nedaleko stanovala kanadská výprava. Neváhali a všichni tři její členové přišli. Přibližně hodinu jsme se ho snažili oživit. Nic již ale nezabralo, přestože Kanaďané byli ve stálém spojení s kolumbijským lékařem na hlavní základně. O tom, zda to byl infarkt, mozková příhoda nebo něco jiného, lze jen spekulovat,“ dodal ještě Pěgřímek. Na druhý den po souhlasu rodiny byl Věslav Chrząszcz pochován. Místem jeho věčného odpočinku se stala trhlina v ledovci pod Mount Everestem ve výšce 7 035 metrů.
„Před odjezdem jsme se domluvili, že pokud by jednoho z nás potkalo smrtelné neštěstí, tak ho tam ten druhý pohřbí,“ prozradil Milan Pěgřímek.a připomněl, že to není u horolezců nic výjimečného.
