„Zcela náhodou jsme našli veliké stříbrné srdce. Ostatní votivní dary, a bylo jich skutečně mnoho, byly rozvěšeny na stěnách okolo oltáře, zmizely v době napoleonských válek,“ řekl zdejší duchovní správce Daniel Vícha.

Doplnil, že kdysi byl zdejší kostel vyhlášeným poutním místem, které však léty upadlo v zapomnění. „Zdejší boční oltář Panny Marie Fryštátské je korunován, což je důkazem, že zdejší poutní místo se skutečně těšilo veliké úctě a bylo významné. V devadesátých letech zde existovala snaha o vzkříšení poutního místa, ale bohužel se neujala,“ konstatoval farář.

Stejně jako k mnoha dalším poutním místům, se i k tomu karvinskému váže legenda. V roce 1694 se stal fryštátským farářem Jan Buček, který na zdejší faře působil jako kaplan 17 let. Roku 1694 byl namalován neznámých autorem obraz Panny Marie s dřímajícím Ježíškem v náručí a původně byl zavěšen v pokoji faráře na zdejší faře. Počátkem roku 1698 farář vážně onemocněl, ztratil řeč a upadl do bezvědomí. Nemohl se ani vyzpovídat. Jeho blízcí však věděli, že po celý život vkládal důvěru v Matku Boží, proto obraz sundali ze zdi a položili mu jej na hruď. V tom se stalo něco nečekaného. Nemocnému faráři se vrátily všechny smysly, mohl mluvit a přijmout svátost smíření. Téhož dne pak pokojně zemřel.

„Poté byl milostiplný obraz Panny Marie Fryštátské přenesen do kostela a dnes je umístěn v jižní kapli. Věřící obrazu Zázračné Panny Marie Fryštátské přisuzovali mnoho zázračných uzdravení a přinášeli votivní stříbrné předměty. Dnes si však jen málokdo vzpomene, že i zde bylo významné poutní místo,“ doplnil Vícha s tím, že takový už je koloběh života: „Některá poutní místa zanikají, jiná vznikají.“

Poutním místům v regionu je věnována strana v úterním týdeníku KARVISNKO