Na to, jak probíhaly změny v Těrlicku, vzpomíná tehdejší mluvčí Občanského fóra (OF) v Těrlicku Vavřinec Fójcik.

Občanské fórum v Těrlicku vzniklo až v prosinci 1989, tedy pár týdnů po 17. listopadu. Proč tak pozdě?

„To byl přirozený vývoj. Lidé věděli, že změny musejí začít od centrální úrovně a chvíli jim trvalo, než si uvědomili, že větší demokratizaci a lepší podmínky života v místech kde žijí, jim nezařídí nikdo z Prahy. Já osobně jsem v Těrlicku v té době bydlel teprve pátým rokem a neznal jsem příliš zdejší poměry.“

Jak to, že jste se tedy zrovna vy stal mluvčím zdejšího OF?

„Pravděpodobně se zdejší starousedlíci, kteří neměli rádi komunisty, dočetli v novinách, že jsem v Ostravě na veřejné demonstraci vystupoval jménem železničářů na podporu studentského hnutí v Praze, věděli, že jsem nikdy ke komunistům nepatřil a že mám zřejmě odvahu postavit se na odpor tehdejšímu režimu a oslovili mně.“

Jak to tehdy konkrétně probíhalo?

„Vzpomínám si, že jednoho prosincového večera u mě doma zazvonili soused Emil Durczok spolu se zahrádkářem a známým těrlickým protikomunistickým rebelem Josefem Pawlasem a zeptali se mě, zda bych s nimi OF v Těrlicku nezaložil, že prý už je nejvyšší čas…. Tehdejší dění jsem nejen sledoval, ale aktivně jsem se ho i účastnil na pracovišti při organizování generální stávky a měl jsem už nějaké zkušenosti i kontakty na OF v Ostravě a tak jsem jejich žádost neodmítnul a začali jsme organizovat veřejná setkání s občany.“

O čem se na těch setkáních mluvilo?

„Lidé v té době už cítili, že změny jsou nezvratné a tak těrlický kinosál byl často do posledního místečka zaplněn. Zde již lidé vyjadřovali svoji nespokojenost s poměry ve svém blízkém okolí. Poukazovali na to, že soudružky učitelky ve škole dětem nechtěly povolit vánoční stromeček, že místní komunální služby pod vedením MNV špatně hospodaří, že není přihlíženo k oprávněným požadavkům občanů, že neprávem jsou zvýhodňování komunisté apod.“

Jaká byla tehdy v Těrlicku atmosféra? Vládla nějaká očividná nespokojenost?

Krátce před listopadem 1989 skončil dlouholetý předseda MNV Gustav Recmaník a byl nahrazen novým komunistickým kádrem Ing. Miroslavem Fojtíkem. Jak toto lidé vnímali, svědčí citace z jednoho dopisu, který OF v té době obdrželo:

„…Změny ve vedení MNV byly nutné v souvislosti s tím, že kooptační volby ve volebním obvodě č. 20, který byl uměle rozdělen na dva nové obvody, byly zmanipulovány a jejich výsledkem bylo zvolení pana Fojtíka Miroslava za poslance MNV s jeho následným dosazením do Rady MNV a brzkým získáním funkce předsedy MNV jeho osobou, přes četné připomínky z řad občanů….“

Jak se těrličtí komunisté v té době chovali?

„Různě. Rozdělil bych to asi do tří skupin.

Ti první se příliš na veřejnosti neukazovali a spíše jen rezignovaně přihlíželi. Byli to spíš ti na sklonku své profesní i politické kariéry, jako např. bývalý předseda MNV Gustav Recmaník..

Druhá skupina si nutnost a nezvratnost změny politického systému uvědomovala a chtěli si zachovat tvář. To byl např. tehdejší tajemník MNV Viktor Onderek, jehož sympatický postoj si pamatuji dodnes. Přišel na veřejné shromáždění OF a před nabitým kinosálem prohlásil něco v tomto smyslu „Tady mně máte a pokud jsem někomu z vás někdy ublížil, řekněte to tady a ne za mými zády“. Nikdo mu nic nevyčítal a nikdy na OF nepřišla k němu žádná výtka.

No a pak tu byla řada těch, kteří stále plnili pokyny KSČ, pokoušeli se řady OF infiltrovat „svými lidmi“ a snažili se změny zpomalovat a brzdit. K nim patřil tehdejší předseda MNV Miroslav Fojtík, který nechtěl přistoupit ani na obměnu Rady MNV a rekonstrukci připustil teprve po intervenci ONV na základě stížnosti občanů.“

Jaká pak byla další činnost OF v Tělicku?

„Základem naší činnosti bylo dospět k demokratickým volbám. Činnost v rekonstruované Radě MNV, kam byli nekomunisté bez voleb dokooptování, byla jen dočasná a měla za cíl kontrolovat komunisty, aby neškodili, pomáhat občanům v přístupu k relevantním informacím a zorientovat se v příslušných úředních procedurách. V listopadu 1990 pak proběhly volby, ve kterých OF s převahou zvítězilo a ve spolupráci s ČSL a ČSSD zvolilo nové vedení obce.“

Jak OF v Těrlicku zaniklo?

„Bylo to na popud z Prahy, kde se už všeobjímající antikomunistické OF dělilo na OH (občanské hnutí) a ODS. Tehdy nás na poslední schůzce končícího OF bylo už jen asi sedm. Pokud si dobře vzpomínám pět z nás bylo pro ODS a dva pro OH. Záhy jsem pak v Těrlicku založil místní sdružení ODS, které mělo svého času po integraci s KDS přes 70 členů. Po roce 1998, kdy v ODS převážily mafiánské praktiky, jsem stranu opustil, následovalo vylučování dalších členů a dnes je těrlická ODS na hony vzdálená ideám, které stály u zrodu OF a připomíná spíš sektu jednoho rodinného klanu.“

Jak se díváte na společenský a politický vývoj v České republice 20 let po sametové revoluci? Myslíte si, že je demokracie ohrožena?

„To si nemyslím, ale bdělost v této věci je rozhodně na místě. Spravedlnost, právo a svoboda nemají nikdy vyhráno na věčné časy. Ve svém okolí opět pozoruji strach z úřadů i z mocipánů na nich vládnoucích. Demokracii ohrožuje lhostejnost a nezájem lidí o veřejné dění. Malá volební účast vede k tomu, že se prosazují dobře zorganizované sektářské a mafiánské skupiny, toužící převzít absolutní moc nad těmi lhostejnými.

Demokracie je ohrožená také přílišnou kumulací kapitálu do rukou několika málo jedinců a z toho pak vyplývá jejich snaha ovládnout sdělovací prostředky a následně i demokratické procesy v zemi.

Demokracii také ohrožuje chování politiků, kteří se po volbách k získané moci ve veřejné správě i k úřadům, které řídí, chovají jako ke své kořisti a nikoliv jako k veřejné službě. Pro uchazeče o veřejné zakázky či o práci ve veřejné správě se zase mnohde stává důležitější stranická legitimace a „dobré známosti“ než odbornost… Neochotu lidí bránit se těmto praktikám považuji za největší hrozbu demokracie.“