Na této škole se v sedmých až devátých třídách učí polština jako druhý povinný cizí jazyk vedle němčiny a francouzštiny.

„Angličtinu mají všichni povinně. Zvažovali jsme, který druhý cizí jazyk dát dětem na výběr. Vedle němčiny a francouzštiny jsme se rozhodli pro polštinu, protože si myslíme, že ji tady nejvíce potřebují,“ uvedla ředitelka školy Jana Valošková.

V ročníku je zhruba 45 dětí, takže každá skupinka čítá asi 15 žáků. „Polština se jim v životě sejde. Budou z nich třeba dobří řemeslníci, pracovníci v cestovním ruchu či bankovnictví a mohou najít uplatnění i v Polsku,“ konstatovala ředitelka.

Dodala, že jsou snad jedinou základní školou v Moravskoslezském kraji, kde se polština učí. „Já sama pořádně nerozumím polsky, pocházím z Čech a myslím, že děti by měly znát jazyk toho regionu, v němž žijí.“

Výuka polštiny jako cizího jazyka ve školách je součástí projektu Komunikujeme bez hranic, který byl zahájen loni v prosinci.

„Projekt potrvá 30 měsíců na celkem šesti školách zřizovaných městem a je zaměřen na zkvalitnění a zintenzivnění úrovně výuky anglického a polského jazyka a bude se týkat zhruba 1750 žáků a pětadvaceti pracovníků vyučujících oba jazyky,“ přiblížil místostarosta města Milan Pecka.

„Pro polštinu jsme se rozhodli kvůli komunikaci, aby děti v tomto regionu znaly jazyk svých nejbližších sousedů. Navíc polské školství nabízí také zajímavé možnosti, takže chceme využít i jiné projekty,“ doplnil.

Podle něj jsou českotěšínské školy velmi dobře vybaveny jak z hlediska pomůcek, tak hlediska technického. Polština se však nevyučuje pouze v polské základní škole v Havlíčkově ulici, kde je vyučovacím jazykem.

Sedmačce Veronice Pilchové polština problémy nedělá.

„Otec i děda jsou Poláci, v Polsku mám rodinu a spisovatel Jerzy Pilch je můj příbuzný. S dědou jezdíme na skoky na lyžích do Wisly,“ říká. David Šúra se rozhodl pro polštinu, protože je pro něj z nabízených jazyků nejlehčí. „Domluvím se už slušně, horší je to s psaním,“ prozradil.

Emilie Swidrová