Proč? Zčásti za to může všeobecně klesající porodnost. Zčásti skutečnost, že ve smíšených česko-polských manželstvích se rodiče často rozhodnou pro českou školu. Svou roli ale hraje i pohodlí či omezené možnosti dojezdu. Některé školy proto zcela zanikly, jinde situace k zániku spěje. Statistický úřad sice tato čísla nesleduje, nicméně údaje škol každoroční úbytek dokládají jasně.

„V Karviné je jediná polská škola, poté, co se v roce 1993 spojily dvě zdejší školy – ve Fryštátě a v Novém Městě. Nyní funguje již jen ta ve Fryštátě,“ uvedl ředitel této školy Tomasz Śmiłowski.

Pro ty, kdo nebydlí poblíž, je tedy docházka do polské školy spojena s dojížděním či každodenním vozením dítěte do výuky. „A ne každý má možnost a čas vozit dítě do školy. A také ne každý rodič má odvahu pustit dítě, zvláště pokud je menší, aby do školy jezdilo samotné autobusem či chodilo pěšky přes město. Dnes není vždy a všude bezpečno,“ připustil Śmiłowski. Takže je raději pošlou do české školy, která je poblíž domova.

Od roku 1993, kdy byly školy spojeny, ubylo sloučenému subjektu téměř 50 dětí. „V příštím školním roce bychom snad měli zůstat na 155 dětech, jako letos. Nebo nám několik málo dětí přibude. My na tom ještě ale nejsme tak špatně jako menší školy, tam to mají horší. My se i s ubývajícím počtem stále vejdeme do limitu i pro většinové školství,“ dodal Śmiłowski. V menších školách mají ovšem potíž, například v polské malotřídce v Albrechticích v předchozích letech zcela chyběly ročníky.

Svou roli hraji i čas. „Lidé se prostě asimilují,“ myslí si ředitelka polského gymnázia Kristina Hermanová. A i Poláci se přizpůsobují české většině.

„Je to divné. Když má někdo 400 let polský, nebo jakýkoli jiný původ, tak se jej přece jen tak nemůže zříci? A poslat dítě do jiné školy? Nerozumím tomu,“ přiznala Małgorzata Rakowska z Kongresu Poláků v Českém Těšíně. „Také se z ničeho nic nestanu Turkem nebo Maďarem, zrovna tak jako se nestanu Čechem. Proč tedy posílat dítě do české školy?“ přemítá někdejší ředitelka polské školy v Hnojníku a stále činná v oblasti školství v rámci polské komunity v ČR. „Ale je to o lidech, my nikoho nehodláme přesvědčovat ani nutit. Opravdu je to o lidech a jejich hlouposti nebo moudrosti přístupu k vlastnímu životu a identitě,“ krčí rameny Rakowská.

Kromě slučování základních škol zavírají brány také školy střední. Zánik potkal karvinskou pobočku polského gymnázia. Polské třídy už neexistují ani na zdravotnické škole nebo „průmyslovce“ v Karviné. „Přímo polské třídy nemáme, ty zanikly. Jen v českých jsou integrovány polské skupinky. Ty mají hodiny polštiny navíc a z polštiny také maturují,“ uvedla ředitelka Střední zdravotnické školy Marcela Hluštíková.